Startovač - financování projektů

Jsi můj důvod - crowfunding kampaň

Jsi můj důvod

"Ty a já" s podnázvem "jsi můj důvod" je první díl cca čtyř až pěti dílové Boys love novely. Nechybí humor, romance, ani napětí.

Knihy
Jsi můj důvod

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Co bych mohla o novele "Ty a já" říci?

Co takhle na úplný začátek ukázat třeba anotaci?

Argi Chase je obyčejný šestnáctiletý teenager, do jehož života nečekaně vkročí o dva roky starší Markel McKenzie, který se netají tím, že se mu Argi skutečně líbí. Argi ale Markelovým záměrům nevěnuje příliš mnoho pozornosti - alespoň ne hned ze začátku. I to je ale těžší než si zprvu myslí. Na Markela totiž nejde jen tak zapomenout.

I přes to Argi předstírá, že nemá o Markelovy city sebemenší zájem. Sám ale nedokáže popřít, že jejich vztah není pouze přátelský. Není tedy žádným překvapením, že je to právě Argi, koho zrazují vlastní pocity, nehledě na to, jak moc se proti nim snaží bojovat.

Je možné, že se tyhle zmatené emoce odehrávají pouze v jeho hlavě a necítí nic víc než chvilkové poblouznění? A co když Markel není v některých věcech tak úplně upřímný? Obzvláště v těch, které mohou Argiho tak lehce odradit…

 

Velké děkuji patří mému šefredaktorovi, který se stará, aby byla propagace knížky úspěšná a tak pro mne vytvořil i 3D obrázek. Ještě jednou děkuji Jiřímu Noskovi z nakladatelství Klika, že se o mou knížku stará, i když má určitě plno své vlastní práce.

Grafik obálky je moje milá a velmi talentovaná kamarádka Lucie Teturová, která se ve světě určitě neztratí. Přesně vystihla obě hlavní postavy a jsem na ní víc než pyšná.

Novela má po úpravách a korektuře 125 stránek příběhového textu (plus mínus něco málo k tomu).

Kolik výtisků? Je v plánu sto kusů, ale časem, až se našetří, rozhodně požádám o dotisk. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čím mohu ještě zaújmout Vaší pozornost? Co třeba náhodně vybranými ukázkami z knízky?

 

Ukázka č.1:

Udělal dalších pár kroků, než jeho tělem projelo velmi zvláštní chvění v podobě husí kůže a elektrického napětí v jednom.

Zpanikařil a schoval se za nejbližší strom. Zhluboka vydechl.

„Jsi snad nějaká puberťačka? Proč se schováváš? A proč jsi sakra tak nervózní?!“ vrazil si facku, aby se vzpamatoval. „Prober se, sakra!“

Nenápadně vykouknul z úkrytu, aby se přesvědčil, jestli osoba před vchodem byla opravdu Markel.

V hloučku dalších tří kluků rozeznal černovlasého vysokého muže, který vyčníval mezi všemi. Jeho oči stejně temné barvy jako byla jeho duše, pronikaly až k Argimu a zasahovaly ho do srdce jako jed. A to je ani nemusel vidět, stačilo ten pohled vycítit. Ač se Markel nedíval přímo na něj.

Jako jediný stál opřený o stěnu a v puse jako zbytek kluků drtil cigaretu.

Takhle si jejich znovu shledání nepředstavoval. Měl by odejít a odchytit si ho až bude mít jistotu, že bude Markel sám.

„Bože, ty idiote, prostě se seber a jdi za ním!“ bojoval sám se sebou, ale jestliže ho našel, musel to udělat.

Vykročil ze stínu stromu a pomalu pokračoval ke vchodu hotelu. Čím blíže byl, tím víc z něj stres opadával.

Markel byl první, který si Argiho všimnul. S uchechtnutím sledoval, s jakým sebevědomím přišel až k němu.

„Ale, ale, kdo se to tu zjevil?“

„Vidím, že osud má opravdu smysl pro humor. Člověk se prochází a na koho nenarazí? Markel McKenzie osobně,“ vrátil mu Argi.

„Kdo ví, možná osud chce, abych ti nabídl?“ vytáhl krabičku cigaret a hodil ji po Argim, který ji hravě chytil. „Dobrý reflex.“

Bez jediného slova otevřel krabičku a vytáhl si cigaretu, kterou uzavřel mezi svými rty, poté vytáhl ještě jednu, kterou si dal provokativně za ucho.

„Na potom,“ odůvodnil svoje chování. „Oheň?“

„Kde jsi toho kluka splašil, chlape?“ zajímali se ostatní, zatímco Argimu jeden z cizinců zapálil cigaretu.

„V letadle,“ pousmál se. „Chodí do stejné školy.“

Líbila se mu jeho odvaha. Ale že se jen tak procházel? Tomu šlo jen těžko uvěřit.

Tenkrát na parkovišti z  něj nedokázal odvrátit zrak. Byl svědkem toho, jak se v autobuse otáčel a někoho hledal. Možná se zdál příliš povrchní, ale byl si zcela jist, že hledal právě jeho. A nyní to nemohlo být jinak.

Že by měl zase po letech osobního stolkera?

„No, vždycky jsi byl na zajíčky,“ zavtipkoval nějaký hnědovlasý kluk ostříhaný nakrátko, jehož vlasy nesly po stranách dva modré pruhy. „Asi bychom je měli nechat o samotě, chlapi. Zdá se, že si domluvili rande.“

„Idiote,“ Markel počkal, až přihlížející opustí prostor vyhrazený pro kuřáky, aby se mohl Argimu plně věnovat.

Když oba osaměli, vykouřili v tichosti rozpálenou cigaretu. Argi měl toho tolik, co by mu řekl. Ale teď, když byl s ním, veškerá slova zmizela společně se všemi myšlenkami.

„Omlouvám se za ně. Jsou to spolužáci. A nevyzrálí, jak sis stačil určitě všimnout,“ hodil nedopalek na zem a udusal ho botou. „Pořád mají ze všeho blbou srandu.“

„To je v pořádku. Mám kamaráda, který je stejný. I já jsem takový,“ potáhl z cigarety a pak ji nechal dodoutnat v popelníku.

„Takže, s pravdou ven, Argi Chasi,“ oslovil ho, aniž by se na něj podíval. „Proč jsi tady? A nezkoušej žádné, že ses jenom procházel. Vypadal jsi, že jdeš za jasným cílem.“

Argi se zarazil. Netušil, že tuhle dokonalou lež prokoukne tak snadno. Ten muž byl fakt génius!

„Dostal jsi mě. Chtěl jsem tě jen vidět. Hledal jsem tě, abych se omluvil, že jsem tak zmizel a ani se nerozloučil. Nestává se často, že bych měl kamarády ve tvých letech.“

„Ach tak,“ ušklíbl se. „Myslel sis, že jsme kamarádi?“

„A nejsme?“

 

Ukázka č.2:

„Vím, že mi do toho nic není, ale co přesně se mezi tebou a McKenziem stalo?“ Enthony už tři dny pozoroval roztěkanost svého spolubydlícího, který po večerech pomalu ani oči nezahmouřil a spánek doháněl v nudných hodinách potřebným k závěrečným zkouškám a možná i k maturitě, i když ta byla ještě několik let v nedohlednu.

Argi se opět převalil ve svých peřinách. Nestávalo se často, že přespával na koleji, ale jelikož měli studie nad hlavu a školní projekt se blížil do finálních konců, nebyl zkrátka čas dopravovat se domů, aby mohl brzy ráno zase cestovat zpátky do školy.

Odpověď nepřicházela a nepřicházela. Enthony se již začínal smiřovat s faktem, že Argi přišel zjevně o jazyk. Neřekl ani blbé „bu“, natož aby s ním hovořil v souvislých větách jako normální psychicky zdravý člověk. Potom přišel na způsob, jak s Chasem mluvit.

„Dělali jste to?“

Argi ve vteřině vyletěl do sedu s dekou až někde u brady. „O-O-O čem to mluvíš?! Kdo co dělal s kým?“

„No ty vole,“ Enthony jen taktak zadržoval smích. „Opravdu jste…“ začal narážet o sebe dvěma ukazováčky namísto dalších slov.

„Ale fuj, Enthony!“ nadhodil znechucený výraz, i když měl pocit, že se právě chystal vypotit duši od přívalu nesnesitelného horka, z kterého se mu začínala točit hlava. „Za koho mě máš? Já a dělat takové věci?“

„Podle tvých reakcí, bych řekl, že jsem se trefil rovnou do černého,“ přisedl si k Argimu na postel. „Chci vědět všechno! Dělal ti ty samé věci, jaké dělávají holky? A uměl to? Jaké to bylo?“

Argi na malou chvíli vyřadil mozek z provozu. Měl pocit, že tohle slyšet nepotřeboval. Jenom to pomyšlení, že by své sexuální zážitky rozebíral právě s tímto úchylem, který by se pitval v každém detailu, bylo utrpením.

„Podle jeho povahy bych typoval, že nebude moc romantická ani citlivá duše, takže… Bolelo to hodně, když ho do tebe napoprvé-“

„Enthony!“ Na pokraji zoufalství doufal, že jej přestane mučit a stočí téma k něčemu méně osobnějšímu – například ke školníkovi, který dnešní den vytopil polovinu chodby ve druhém patře jenom proto, že neuměl utáhnout trubku od topení.

„Nesnaž se z toho proklouznout,“ zavrčel hnědovlasý mladík a více se přiblížil k Argiho tváři. „Chci slyšet všechno. Rozumíš? Všechno!“ 

Co si o tomto projektu myslíte?