Střípky z roku 1986
25. 5. 2020

Střípky z roku 1986

Rok druhý, to budou Prachatice, Vancouver, Olomouc, Warrington...

Andy Carlsson, Olomouc, září 1986. Foto Vojtěch Písařík

Luděk Váša
Začali jsme shánět letenky do Vancouveru a Peter Kiss se vydal do Pařížský ulice, kde měly tenkrát sídlo všechny aerolinky světa. Všude se mu vysmáli, až v poslední kanceláři ve Swissairu narazil na chlápka, kterýho náš plán vyhrát mistrovství světa tak pobavil, že nám slíbil letenky do Toronta a chtěl za ně jen reklamu ve skejtovým časopise. Tady tenkrát vycházel jen samizdatovej SMYK, ale Peter mu bez mrknutí oka reklamu slíbil a letenky jsme měli v kapse.

Martin Kopecký
V pátek jsme všichni přijeli z Prahy do Olomouce. Společně se Švédy a Němci jsme se šli podívat na stadion sportovního klubu Sigma, na místo závodů. Před stadionem stálo letadlo (bar). Zeptal jsem se Puttise: „Kam poletíme?“ Odpověděl: „Nepotřebuju k lítání letadlo!“ O pět minut později jsem na olomoucké rampě viděl, že je to pravda. Puttis letěl a křičel: „Je to nejlepší rampa, jakou jsem kdy skejtoval!“ Ubytovali jsme se v hotelu a začali zkoumat noční život Olomouce.

Marek Choc
Jani Söderhäll vyhrál v Olomouci paralel slalom a ve special slalomu byl druhej. Když se vracel domů, pořád ještě disponoval velkou sumou československejch korun a nevěděl co s nima. V roce 1986 se tady pro zápaďáka moc zajímavejch věcí koupit nedalo. Někdo Janimu poradil, že snad jediný, co má v ČSSR cenu je českej křišťál, tak nakoupil tašku skla, zabalil ho do skejtovejch triček a vyrazil na hranice. Při celní kontrole byl dvěma českejma celníkama dotázán, odkud jede a co veze. Jani odvětil, že jede ze závodů a že to sklo co veze jsou ceny, který na závodech vyhrál.

Vašek Bartoš
To co se dělo kolem skejtu v Československu, to byla revoluce, to jinde ve Východní Evropě nebylo. Na jaře 1986 byl v Prachaticích v rámci družby s největší jihočeskou mlíkárnou nějakej sovětskej potentát z RVHP, co šéfoval největší běloruský mlíkárně. Jak se tak flákal po městě, tak si všimnul našeho novýho účka a nás pak oslovil prachatickej ředitel, že ten soudruh projevil děsnej zájem a chce postavit takovou rampu v Rogačevu, v Gomelský oblasti. Nafotil si jí, naměřil, a protože Sovětskej svaz byla země neomezenejch možností, pár tejdnů potom přišel do naší mlíkárny telegram: "rampa stojí, pošlete instruktora".