Škola spoluřízená dětmi v Opavě - crowfunding kampaň

Novinky - Škola spoluřízená dětmi v Opavě

Jsme nová opavská základní škola, na jejímž řízení se budou podílet děti. Otevíráme v září. Potřebujeme pomoc, abychom mohli zrekonstruovat prostory.

Ostatní
Právě jsme překročili cílovou částku 200 000 Kč, tudíž se k nám peníze dostanou. Děkujeme za podporu! Kampaň běží ještě tři dny a je možné nám přispět navrch. :) K tomu vám může dopomoct pročtení příběhu další naší spoluzakladatelky, a to Taťány. Vybrali jsme 200 tisíc! A příběh Taťány, spoluzakladatelky Obrázek

Můj příběh spoluzakladatelsví školy Erazim je spojen především s dětmi a mateřstvím jako takovým. Kdysi dávno jsem byla máma vpravdě normální, čti úplně běžná... porod v porodnici, školka, škola... máma zatím v práci... jenže něco se postupem času měnilo a měnilo... tedy hlavně děti se chovaly v některých oblastech života nestandardně. Dělo se mnoho malých i větších věcí, které můj pohled na svět úplně vykolejily. Viděla jsem a poznávala i jiný svět, svět žen, které naslouchaly svým dětem, své intuici a pocitům.

Potkala jsem také další posouvatele a hybatele. Uviděla jsem, že jsou i jiné možnosti jak žít. Ne lepší nebo horší, ale více spojené s člověkem, s jeho duší a nitrem. Například jsem viděla, že mé děti (a nejen mé) nechtějí být s cizími učitelkami a dětmi ve školce. Raději volily být se mnou doma nebo v nějaké herničce.

Také ve školním systému byly mé děti (tedy první dvě, mám čtyři) vcelku nespokojené. I když se velká část těchto pocitů dala bagatelizovat, že si na školu zvyknou, já o tom přemýšlela a nenechala to jen tak. Četla jsem knihy a příběhy jiných rodin, které přešly na individuální (domácí) vzdělávání, postupně měnila celý chod rodiny a způsob jednání s dětmi a s jinými lidmi.
Po domluvě s dětmi, přesněji s dcerou Natálkou, jsme do toho šli taky.

Po skončení první třídy šla Natálka do domácího vzdělávání a v současné době je na druhém stupni. To už se vzdělává ve škole. Po čtyřech letech doma projevila přání chodit do školy, a tak šla. Další dvě děti jsou se mnou stále doma, Matěj ve čtvrté třídě a Kristinka v první třídě.

Mám také kamarádky, které mají lesní školku Vlčí doupě v Krnově, kam Kristinka občas chodila. Ty kontaktoval náš spoluzakladatel Matěj a pozval je na schůzku ohledně svobodné školy. A holky z lesní školky mě také pozvaly a já šla. Tak jsem se dostala ke spoluzakladatelství svobodné demokratické školy Erazim.

Musím tedy upřímně říci, že mé děti byly dost nadšené, že vymění vzdělávání s mámou za školu, obzvláště tu svobodnou, a moc se do ní těší. Já samozřejmě taky. ?
Není to jednoduchá cesta ani procházka růžovou zahradou, ale na dětech je vidět, že absence výchovných a vzdělávacích metod typu cukr a bič, odměn a trestů a neustálého pobízení k soutěžení jim dělá moc dobře. Teda není to stoprocentní, ta absence, ale dost se nám daří. ?

Všem lidem, malým i velkým, přeju, aby měli respekt, sebeúctu a laskavost k sobě a všem okolo. A nám spoluzakladatelům přeju, aby se sebeřízené vzdělávání rozmohlo, jako když na jaře vyroste na trávě jedna pampeliška a za týden jich je tisíc. ?

Hlavním pojítkem všeho je můj manžel. Bez jeho podpory, nápadů a mnohých rozhodnutích bychom stále žili na Brněnsku a o žádném zapojení v Opavě by nebyla řeč. Příběh Veroniky, spoluzakladatelky školy Obrázek

Zkusím to vzít přece jen trochu postupně. Před necelými devíti lety nás 1. září (ach, ta symbolika) těžce zasáhla ztráta prvorozeného syna. Od té doby jsme se začali více zajímat o to, co je pro děti důležité a jak to můžeme ovlivnit (výživa, lékařská péče, styl výchovy).

Začala jsem studovat sociální pedagogiku a měla větší přehled o různých pedagogických stylech. V praxi jsem je uplatňovala i ve vedení skautského oddílu. Když syn nastoupil do školy, kterou jsme pečlivě vybírali, nastaly problémy. Myslím, že čtyřka začátkem října mluví za vše a více se nemusím rozepisovat, bylo by to nadlouho.

Od pololetí byl už doma a první ročník dokončil v individuálu, ale nebylo to on. Jen jsme si přenesli školu domů. Protože jsme se přestěhovali do Osoblahy, syn nastoupil do druhé třídy sem. Tady to ve škole bylo ještě horší, ale na to nás měl připravit už průběh přezkoušení.

Hlavním problémem byl naprosto necitlivý přístup paní učitelky a pětka z nepřinesených domácích úkolů, nedoplněného učiva po nemoci, jakákoliv neochota domluvit se a špatná komunikace vůbec.
Nastoupil zase do domácího vzdělávání a dlouho jsme si hledali cestu, až jsme našli, jak nám to vyhovuje. Tou cestou je sebeřízené vzdělávání a s tím i styl výchovy –⁠ amikace.

Časem jsme díky tomuto začali narážet u nás na vesnici. Lidé zde nejsou připraveni dát svobodu i zodpovědnost do rukou dětí. Tak jsme se začali více zajímat o komunitu domškoláků a podobně smýšlejících lidí v Moravskoslezském kraji.

Narazili jsme na Matěje, na snahu založit svobodnou demokratickou školu a po jedné besedě o sebeřízeném vzdělávání rozšířili řady týmu.

Už dlouho před tím jsme věděli, že z našeho domu bude nějaké vzdělávací centrum. Nyní tato představa, i díky našemu zapojení do vzniku Erazima, má celkem konkrétní obrysy. Chce to jen čas a nějaké finance, ale věřím, že naše děti budou moci chodit do svobodné demokratické střední školy, která bude spojena zároveň se základní a mateřskou, takový Summerhill v Osoblaze.
Pomůžete nám mezitím otevřít školu v Opavě příspěvkem na Startovači? Zbývá nám čtyřicet tisíc a čtyři dny.

Jsme za půlkou

Podařilo se nám vybrat už víc než 100 tisíc! Díky za podporu. Stavba nám mezitím jde od ruky, už máme asi půlku příček. Na Startovači zbývají už jen necelé dva týdny, abychom se dostali na cílových 200 tisíc. Pomůžete nám? Jsme za půlkou Obrázek

A tady bude šatna. :)