Startovač - financování projektů

ELEMENT OHNĚ: S vědomím konce - crowfunding kampaň

ELEMENT OHNĚ: S vědomím konce

Pomozte mi vydat knížku o dívce s ostrým jazykem a ohněm v žilách. Slibuji, že se s ní nebudete nudit.

Knihy

Podpořte vydání fantasy s vyváženou dávkou romantiky, humoru a napětí. 

Za vznikem této knihy je obrovské množství hodin, probdělých nocí, neuvařených obědů, neumytého nádobí,nevypraných praček, neposkládaných ponožek a rádoby chápajících pohledů mého manžela. 

Rovněž jsem neopomenula rozbít vlastní prasátko a investovala úspory do korektury, grafických prací a obálky.

Takže teď už stojím těsně před cílem (tiskem) a obracím se s velkou prosbou právě na vás. Věřte, že pokud podpoříte sebemenší částkou tento projekt, pomůžete na svět knížce, do které se jedna střelená ženská snažila dát úplně všechno. 

Knížky budou v pevné vazbě a vyjdou v nákladu 1000 ks. Což je na jednu stranu super představa. Hlavně, když máte sen, lehnout si na paletu plnou svých knih. Ale vzhledem k tomu, že prodej nikdy nemáte úplně zajištěn, mohlo by se dost dobře stát, že mi nezbude nic jiného, než z nich v rámci zachování průchodnosti bytu poskládat drahou a velmi nepohodlnou postel. No a víte, jak to většinou s podobnými sny dopadá…grafika triko.jpg

Ale kdo neriskuje, nic nezíská. Takže huráááá do toho.  Vždycky se dá ustlat ještě na podlaze.

 

O čem to vlastně je?

 Ve videu jsem vám pomocí stínohry odhalila hlavní myšlenku celého příběhu. Proto se teď nebudu zdržovat zdlouhavým opakováním a po pár faktech skočím rovnou do děje.

FAKT: Sally je napůl žena, napůl oheň a jejím úkolem není nic menšího než vyhubit lidstvo. V minulých životech se o to už pokoušela, ale nikdy neuspěla. 

Děj se odehrává v současnosti v L.A., kde Sally studuje uměleckou školu a po nocích pracuje jako barmanka. Tohle je totiž její první život, kdy se rozhodla vzepřít svému poslání a sobecky si ho užít. Ne, že bychom jí to vyčítali :-D.

Jenže normální život ji přivádí do situací, které se její ohnivé části příčí. Nikdy nemusela nikoho poslouchat a už vůbec ne něco mlčky přecházet. Právě proto si od většiny lidí udržuje odstup. Často totiž nemá daleko k tomu, aby jen za špatný pohled dotyčného zabila.

  „Před pár staletími bych se nechala unést svou výbušnou povahou a potom bych naprosto lhostejně prošla popelem z jejich těl.“

Jenže do toho všeho se jí připlete první láska, touha, nejistota. A všichni jistě víme, že vztahy bohužel věci spíše komplikují nežli naopak.

Ovšem většina z nás si pobrečí doma ve stylu Bridget Jones a nemá chuť vypálit město. Jo, lehký to mít holka nebude.

Nic bližšího vám neprozradím. Budete si to holt muset přečíst sami. A pokud jste příliš nedočkaví, můžete zatím mrknout na  ukázky z rukopisu, které najdete až úúúplně dole.

Vávrová-Element ohně-obálka.jpg

 

Knížka je prvním dílem z trilogie a je určena převážně něžnějšímu pohlaví se slabostí pro fantasy a romantiku. Pánům se omlouvám, ale ta pravá četba pro ně to určitě nebude. Směle ovšem pokračujte do odměn. Abych vám to vynahradila, připravila jsem dvě odměny vyloženě pro vás. 

 

Odměny aneb nechte se zlákat 

 

Pro nedočkavce - E-kniha

Kniha ve formátu PDF je skvělým řešením pro nedočkavé čtenářky, protože jim bude poslána na e-mail jen pár dní po ukončení projektu. Kromě toho nezabere místo v jistě už dost plné knihovně. 

 e-book2.jpg

Kdo si počká, ten se dočká - Kniha

Tištěná kniha ve formátu 130 x 200 mm a pevné vazbě bude doručena do 2 měsíců od ukončení projektu. Znáte to… tisk, doručení, poskládat postel, rozložit postel, podepsat, zabalit… zkrátka zabere to čas. Ovšem určitě se na ni vyplatí počkat. O kouzelný obrázek na obálku se postaral malíř Roman Kýbus, takže vám ostudu mezi ostatními knihami na poličce určitě neudělá. 

Všechny knihy budou s podpisem. Pokud budete mít zájem o věnování, napiště jeho znění k objednávce. 

              vavrova-EOhne-3D-900px1.png

Cením si svých rukou - Záložka 

Patříte mezi čtenářky, které rozečtenou knihu tahají všude sebou, aby si ji mohly přečíst třeba i v autobuse nebo ve vlaku? Potom je záložka pro vás nepostradatelná! Jsou mezi námi totiž lidé, kteří by vám za ohýbání rohů na knížkách nejraději urazili ruce. Ano, já vím. Pravděpodobnost, že na tohoto psychopata narazíte, je malá. Ale proč to riskovat? 

zalozka_nahled1.jpg

 

Něco na ledničku - Magnet

Máte doma muže, kterému vypisujete vzkazy a pokládáte je všude po bytě?  A úspěšně? Nebo večer přijdete z práce a zjistíte, že nevyzvedl babičku na nádraží, nevyvenčil psa a nenašel jídlo „schované“ v troubě? Pokud ano, tak tuhle magnetku stoprocentně potřebujete. Je velká 9,5 x 9,5 cm, takže udrží i papír s více vzkazy. Navíc se bude skvěle vyjímat na vaší ledničce. Což je taky místo, které žádný chlap neopomene během dne navštívit. 

Něco na batoh - Placka

Ženy jsou trochu jako straky (až na to kradení samozřejmě :-D). Taky se nám líbí různé blýskavé věci, cingrlátka… prostě malé zbytečnůstky, doplňky, které sice stojí hodně peněz, ale udělají nám velkou radost. Chlapi nad tím ani nestačí nesouhlasně zakroutit hlavou a už vytahujeme peněženku. „No a na co potřebuješ tu placku? Jo, je to hezký obrázek, ale knížka by ti úplně stačila.“ A teď si představte, až se mu někde venku utrhne knoflík u kalhot a vy mu je ve stylu MacGyvera vyspravíte plackou s připínáčkem. No to bude teda koukat :-D.

 Placka má průměr 25 mm. 

magnet_odznak1.jpg

 

Něco s ouškem - Hrnek 

Hrnek potřebuje každý, a kdo tvrdí, že ne, tak lže. Kromě jiného je to i ideální hrnek pro rozpačité návštěvy. Přijde k vám někdo, s kým si toho nemáte moc co říct? Tak šup, objednejte si domů tenhle hrnek a on vás zachrání. Návštěvě do něj uděláte čaj, a než ho vypije, můžete jí povykládat, jak jste k němu přišli. A pokud už budete mít přečtenou knihu, plynule přejdete k popisování děje. Navíc, jestli jste detailista, je to munice na celý večer – osobně vyzkoušeno :-D. 

Hrnek1.jpg

 Levnější než vymalovat - A3 plakát

Znáte to, pomalu se otepluje a komáři začínají útočit. Bzučí vám u ucha, a když rozsvítíte, jsou fuč. Po hodině neustálého zhasínání a rozsvěcování si za prvé sousedi začnou myslet, že už vám úplně hrabe, a za druhé jste tak vzteklí, že jakmile tu potvoru konečně uvidíte na zdi, jste schopni rozplácnout ji i botou, aniž byste předem zvážili, jak později dostat dolů otisk podrážky. A pak přijde den, kdy už vás nebaví poslouchat, jak návštěvy komentují to abstraktní umění, a rozhodnete se vymalovat. Jenže barvy stojí hodně a hlavně kolik je to práce. Hrůůůza! Přitom není nic lehčího, než si koupit tento plakát ;-). 

 plakat_A3_nahled.jpg

 

Něco na sebe - Triko Element ohně 

Potřebuje tato odměna vůbec odůvodnění? Jsme ženský, ne? Je jedno, že už máme v šatníku miliardu triček, které nenosíme. Nový je prostě vždycky lepší! Navíc bílá se hodí ke všemu. Na otázky vaší druhé polovičky typu: „A kam to budeš nosit?“ tedy vůbec neberte zřetel. 

triko1.jpg

 

Něco spešl na sebe - Triko Splněný sen knihomolky

Já dodala námět a Martina Zachrlová ho kresbou oživila. Tohle tričko je v její tvorbě výjimečné, protože jinak je její módní značka MAMBA STORE  věnována hudebním a tanečním legendám.

Je to sice převyprávění špatného konce mého snu. Ale která správná knihomolka by nechtěla postel z knih??? Navíc tohle tričko vás může zachránit pokaždé, když budete běhat po knihkupectví jako smyslu zbavená bookaholička. Což i pánové jistě ocení, protože potom už bude stačit jen jediná věta: „Vzpomeň si, co máš na tričku."

trikofinal1.jpg

Všechno nejlepší - Knížka v dárkovém balení

Pánové, konečně jste se dočkali. Tato odměna vám ušetří čas i nervy. Vymýšlet nám ženám dárek musí být pěkná otrava, jelikož z vašeho mužského pohledu máme všechno.

Tričko? Má jich plnou skříň. Voňavka? Přes ty různé smradlavé vody na poličce už pomalu nevidím do zrcadla. Řetízek? To už jsem jí dával loni a teď se válí s hromadou dalších blbin v nějaké krabici, které honosně říká šperkovnice. Kalhoty? Když pominu, že jich má taky dost, tak trefit správnou velikost by byl nadlidský výkon i pro Supermana. Budou malý, probrečí celý večer a nazná, že musí zhubnout, takže pár týdnů budou k obědu rádoby zdravý blafy. Budou velký, nazná, že si o ní myslím, že je tlustá. Samozřejmě mi to neopomene omlátit o hlavu a na pár týdnů přestane vařit úplně.

Jo, máte to chlapi s námi prostě těžký. Chápu, že jste zoufalí, a proto se uchylujete k dárkům vhodným do domácnosti. Osobně ovšem doporučuji vynechat pánve a jim podobné, protože by vám taky mohly přistát na hlavě. A teď si řekněte: Nebyla by přece jen lepší knížka? Dokonce už rovnou dárkově zabalená? Je to bez starostí a po hlavě to s ní tolik nebolí.

Balící papír jsem sama navrhla. Na jednom rohu najdete i nápis Všechno nejlepší a můj podpis. Vím, že modrá barva není pro každou ženu, takže můžete do poznámky napsat, v jaké barvě budete dárek chtít. Ale protože vás chlapy znám, nastavím vám mantinely. Úplně totiž vidím, jak mi sem s pomocí strýčka Googla píšete okrovou, jiřinkově žlutou, karmínovou apod. Další možnosti tedy jsou: červená, fialová, růžová, zelená. Pokud nenapíšete nic, dostanete vzor i barvu, která je na ilustračním obrázku. 

DSC_4763.jpg

 

Veselé Vánoce - Knížka v dárkovém balení

Na větu „Do Vánoc je času dost.“ je vaše drahá polovička určitě už zvyklá. Ale vzpomeňte si, jak se tváří, když jí 24. prosince řeknete, že místo zdobení stromečku s dětmi musíte jet nakupovat? Nebylo by fajn mít alespoň něco koupeno v předstihu? Navíc, když po rozbalení ještě zmíníte, jak dlouho dopředu jste mysleli na její dárek. Uvidíte, že úplně roztaje. My ženy totiž zbožňujeme dárky, za kterými je příběh.

Balící papír jsem překvapivě opět navrhovala já. Ale vybírat vám už nedám, protože to byla taková drbačka, že už nic podobného nechci kreslit znova. 

DSC_4467.jpg

 

O svoje peníze se nemusíte bát. V případě, že se cílová částka nevybere, budou poslány zpět na váš účet.  

Sally vs. host 

Ukázka, jak se Sally vypořádá s návrhy opilého návštěvníka baru.

   Venku mě ovanul příjemný noční vzduch, ale ani ten mi nedokázal pročistit hlavu. Byla jsem odhodlaná a na následky jsem nemyslela. Tenhle typ lidí ve mně probouzel moje nejhorší vlastnosti.

   Už ze zvyku jsem se hned vedle vchodu opřela zády o zeď a strčila si mezi rty cigaretu. Prst, který jsem použila jako zapalovač, jsem automaticky zakryla druhou rukou, takže by to pro náhodného pozorovatele vypadalo, že si chráním plamínek ze zapalovače před sfouknutím větrem.

   Kouřila jsem a nervózně poklepávala nohou. Teď by byl výborný okamžik. Nikde nikdo, jenže ten prasák se zatím taky neukázal. Že by ztratil zájem? Hm, to ne. Spíš má problém najít dveře.

   Teď! Teď! Netrpělivě ho volala moje ohnivá pomstychtivá část.

   Jenže mi zbýval už jen poslední šluk a on stále nikde. Možná to tak je lepší. Přece jen nebylo moudré předvádět se na ulici. Uklidňovala jsem sama sebe a možná bych se o tom sama i přesvědčila, kdyby se v tu chvíli neotevřely dveře a z nich nevypadl on.

   „Tady jsi!“ zvolal vesele. „Hledal jsem tě na záchodcích,“ informoval mě o poznání tišeji.

   Podle fleku na světle modré košili ho na záchodech zdrželo i něco jiného než moje hledání.

   „Zlatíčko, odhoď tu hroznou věc,“ znechuceně nakrabatil nos a ukázal prstem na moji skomírající cigaretu. „Mám pro tebe ke kouření něco zdravějšího.“

   „O tom dost pochybuji,“ neodpustila jsem si poznámku, ale on měl dost práce s rozepínáním vlastního poklopce, aby si toho všiml.

   Naposledy jsem potáhla a odhodila špaček stranou. Nečekala jsem, až si ho vytáhne z kalhot, protože toho bych se nedotkla. Tak silné moje odhodlání nebylo a můj žaludek už vůbec ne.

Odstrčila jsem mu ruku stranou a pevně ho přes rifle chytila tam, kde měl koule.

   „Hmm,“ zamručel, „jméno jak pro panenku, ale seš drsná holka, Sally.“

   Volnou rukou jsem mu zacpala druhý nejodpornější otvor jeho těla. Vyšla jsem tím špatným směrem a už nemohla couvnout. Pozitivní na tom bylo, že jsem nemusela předstírat a rozhodně jsem ho už nemusela poslouchat.

   „Sedl sis někdy na rozpálenou plotnu?“ 

Sally vs. Brian

Druhá ukázka je o tom, že Sally je z části holt jenom ženská. 

   Podvolila jsem se a dala se s ním do běhu. Boty jsem po cestě upustila a společně jsme vběhli do moře. První vlna mi narazila do hrudi a já se smála. Nemohla jsem to zastavit.

   Kdo jsi? A kde jsi nechala mě? Možná taková by byla pravá Sally, když bych ji z hnízda nevyšoupla já. Bezstarostná, věčně usměvavá a hodná, jako zbytek její/mojí rodiny.

   „Líbí se mi, když se směješ,“ brouknul mi Brian u ucha.

   Naše prsty se ještě stále proplétaly. A on, jako by si tu skutečnost uvědomil zároveň se mnou, zesílil sevření.

    Další vlna do nás narazila a já lehce zakolísala.

   „Opatrně. Viděla jsi někdy, co dokáže vlna, když tě smete? Dokonale tě může zbavit oblečení,“ přitáhnul si mě do náručí a já jsem byla zase tam, kde chci i nechci být.

   Oba jsme mokří. Moje tričko se mi lepilo na prsa a já si až moc dobře uvědomovala, že je ta tenká látka za mokra dost průhledná. Děkovala jsem vlastní prozřetelnosti, že jsem si dnes vzala spodní prádlo.  Tak takhle se cítila miss mokré tričko? Ne, určitě ne. Ta se nelepila prsama na široký hrudník Briana Levina.

   Ty tmavé mokré vlasy mu ještě o stupínek přidávaly na žhavosti. S mírným, trochu samolibým úsměvem těkal mezi mýma očima a rty. Ano, pan chodící reklama si byl dobře vědom toho, jak na mě působil.

   „Myslím, že rozepnout zip u riflí neumí,“ vydechla jsem tiše.

   Ten chlap ohrožoval moje zdraví. Jak je možné, že v jeho blízkosti zapomínám myslet i dýchat?

   V koutcích mu zacukalo. „Mohl bych jí nabídnout pomocnou ruku.“

   „Nech svoje ruce tam, kde jsou!“ upozornila jsem ho rázně.

   „Vážně?“ nadzvedl jedno obočí a přitáhnul si mě blíž.

   Jednou rukou mě přidržoval v pase a druhou pevně držel tu mou.

   „Teda,… vlastně,“ zamračila jsem se sama na sebe. „Ne tam, kde jsou právě teď. Prostě jen trochu dál ode mě.“

   „A to bys vážně chtěla?“ sehnul se a otřel se špičkou nosu o ten můj.

   „Hmm,“ zamručela jsem v chabém souhlasu.

   „Dobře,“ hlesl s náznakem zklamání v hlase a pustil mě.

   Překvapeně jsem zavrávorala, ale naštěstí rychle našla rovnováhu. Zklamání, které jsem cítila, bylo drtivé. Byla jsem si jistá, že na mně muselo být i vidět. S ústy dokořán jsem sledovala vzdalující se Brianova záda. A mé rozhořčené ó se automaticky přeformulovalo do uchváceného á hned potom, co si Brian stáhnul přes hlavu mokré tričko a já poprvé uviděla jeho vypracovaná záda.

   Díky ti, pravidelné cvičení.

   

Co si o tomto projektu myslíte?