10653820_1562453907315968_2223770328646587185_n.jpg

Deník z cesty do Benátek Knihy

Poté, co jsme zdárně dorazili po 28 dnech chůze z Prahy až do italských Benátek, jsme se rozhodli vydat slibovanou knihu, popisující naše zážitky.

10653820_1562453907315968_2223770328646587185_n.jpg

Vybráno0 Kč(0 %)

0 %
36 000 Kčpožadováno
0startérů
Podpořit projektZobrazit odměny

V zimě jsem si s kamarády řekli, že bychom v létě mohli dojít po stopách K.H. Máchy do Benátek a jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Po návratu jsme se rozhodli vydat knihu popisující naše zážitky. Deník na cestě do Itálie.

Jsme tři studenti z jabloneckého gymnázia Dr. Antona Randy, kteří si řekli, že chtějí zažít něco neobvyklého a výjmečného. 

Na začátku roku jsme se s klukama rozhodli, že pěšky dojdeme po stopách Karla Hynka Máchy do italských Benátek. V létě, konkrétně 4. srpna, na den přesně 180 let od té doby, co na stejnou cestu vyrazil již zmiňovaný romantický básník, jsme se také vypravili na naši pouť. V průběhu cesty jsme se snažili co nejčastěji obohacovat naše fanoušky našimi zážitky na našem facebookovém profilu a odezva na vzniklé literární počiny byla velice pozitivní. Po 28 dnech chůze jsme skutečnš dorazili do cíle, a tak mohlo začít i naše úsilí na sepsání Deníku na cestě do Itálie. Stejně jako pochod, dospěl i deník ke zdárnému konci, a tudíž poslední, co zchází k vyslání našich zážitků do světa v tištěné podobě je vaše podpora.

brenner.jpg

Jak to celé vzniklo

Když Dominik přišel s nápadem ujít v létě tisíc kilometrů, tak jsme byli všichni jednoznačně pro a vůbec nám nedocházelo, že to nejspíš nebude zadarmo (z žádného hlediska). Začaly tak veškeré přípravy, od sehnání sponzorů, přes fyzickou přípravu až po mediální podporu. Jak to tak ale máme, tak boty a podobně nedůležité části vybavení jsme stejně sehnali téměř až v den odchodu a co se fyzické přípravy týče, tak probíhala spíše u piva nežli kdekoli jinde. Dominik naplánoval trasu, Jirka sehnal sponzory a Mates jim to zkritizoval. I přes veškeré úskalí a nástrahy, které nám organizace cesty nachystala, jsme se 4. srpna z Hostivaře skutečně vydali směr Benátky. 

chill.jpg

Cesta

Z prahy až před České Budějovi nás doprovázeli dva druzi, kamarád Kuba a Jirkův bratr Honza, na které nesmíme zapomínat, protože svojí přítomností zlepšovali náladu v celém týmu. Hlavními kontrolními body na naší cestě byly již zmiňované České Budějovice, Linz, Salzburg, Innsbruck, Brenner, Cortina d'Ampezzo a pak konečně Benátky. Jelikož jsme zdárně přošli všemi těmito body, tak jsme se po 28 dnech od startu skutečně octli v Benátkách. Cesta byla opravdu všelijaká. Silnice, polní cesty, pěšiny, dálnice, tunely, mosty, železnice, louky, staveniště, lesy, industriální zóny a mnoho dalších prostředí a terénů, které nás cestou potkali. Některé více, jiné méně příjemné, ale v celkovém součtu jsme vděční za všechny, protože společně tvořili cestu, kterou si budeme pamatovat nadosmrti a možná ještě déle.

mlha.jpg

Deník

Po šťastném návratu do našich domovů, přivítání s našimi nejbližšími a podobných formalitách jsme nechali celou výpravu chvíli uležet, aby vše v našich hlavách plně dozrálo a my, především tedy Dominik, se tak mohli vrhnou na sepsání deníku, který jsme avizovali ještě před uskutečněním samotné cesty. Když bylo vše sepsáno, zkontrolováno naším oblíbeným profesorem češtiny a dodali jsme i fotografické materiály, tak se před nás postavila poslední překážka, peníze, ostatně jako vždy. Crowdfunding se nám v tomto případě zdál jako nejlepší cesta ke získání prostředků potřebných k vydání knihy, a tak doufáme, že náš pocit bude správný a vše se nám podaří s vaší pomocí uskutečnit.

Ukázky z knihy

Víte, co je na cestě po Jakobsweg to zajímavé? Nirvana? Duchovní očista? Sweg? Kdepak, je to hledání dalších mušlí a snaha neztratit se uprostřed města, vřele doporučujeme. Zajímavé je také to, kolik lidí o Jakobsweg ví, a zdá se, že umí odhadnout poutníky, možná proto jsme se dnes opět několikrát pustili do řeči, poslední z těchto spuštění nám také vyneslo dnešní nocleh.

Celá událost se odehrála asi takto: (scénické poznámky nechť čte osoba s největším hereckým talentem v místnosti)

Silnice mezi dvěma vesnicemi, celý tým zpívá písničku Jaxe od skupiny Chinaski.

Celý tým (zpěv): Mám se rád, jak se můžeš tak hloupě ptát...

Po silnici se blíží stříbrné auto, jehož majitelem musí být rozhodně postarší pán.

Dominik: Koukejte! V tom autě sedí postarší pán a zastavuje u nás

Postarší pán (pro jednoduchost převádíme řeč rovnou do češtiny a vynecháváme slova ztracená v překladu): Zdravím, vy jdete do Santiaga?

Matyáš: Ne, jdeme do Benátek.

Postarší pán: Jste věřící?

Matyáš (procítěně): Ne

Postarší pán: (podává brožurky s Ježíšem) Proč ne?

Dominik (rádoby učeně): Víte, za komunistů to bylo složité.

Postarší pán: Máte kde spát?

Dominik: Ne, nevíte o nějakém místě

Postarší pán: Počkejte tady.

Celý tým čeká rozvalený u krajnice na postaršího pána. Po chvíli se pán vrací se zařízeným ubytováním na nedaleké faře (bohužel proti směru naší cesty). Tým znovu a znovu děkuje faráři i postaršímu pánovi.

Konec prvního dějství

Zbytek dne opět převádíme do moderního prvku - dramatu v próze. Všichni se sice velice těšíme na večeři sestávající z instantních polévek, ale přeci jen se necháme zviklat k návštěvě hostince. Výborné jídlo předčí to, že restaurace je vybavena wifi. Oba dva majitelé přístrojů schopných otevřít Facebook, Jirka a Matyáš, odcházejí na následující hodinu myšlenkami z místnosti.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno se probouzíme a tentokrát už máme co jíst, takže se nezdržujeme nákupem a můžeme se rovnou vydat na cestu do Roudné. Cestou nám rychle vyhládne, a tak si zanedlouho dáváme pauzu a svačíme před obecním úřadem, jež je zároveň Jednotou, což je na jednu stranu praktické a na tu druhou dost zvláštní.

Jen co uspokojíme své žaludky, tak pokračujeme v chůzi až do Soběslavi, během níž hrajeme spoustu zábavných her, které Jirka většinou prohrává.

V Soběslavi se naobědváme a upadáme do Růženčina spánku. Dominik na jablonecké vlajce, Mates na lavičce vedle výstavy nožů a Kuba s Jirkou hezky týmově na jedné karimatce. Jediný, kdo byl ušetřen, je spanilý princ Honzík, který se naštěstí rozhodne nebudit nás polibkem, ale vlídnými slovy “Hej, lemry, vstávejte!”

pofel.jpg

 

 

Vybráno0 Kč(0 %)

0 %
36 000 Kčpožadováno
0startérů
Podpořit projekt

Odměny

100 KčAudiokniha

Získáte námi amatérsky nahranou audioknihu Deník na cestě do Itálie.

Počet odměn není omezen

Odměna nedostupná

200 KčKniha s věnováním

Získáte náš Deník na cestě do Itálie s věnováním. Cena samozřejmě zahrnuje poštovné a tak.

Počet odměn není omezen

Odměna nedostupná

500 KčKniha s věnováním a jmenovitým poděkováním

Získáte náš Deník na cestě do Itálie s věnováním a jmenovitým poděkováním.

Počet odměn není omezen

Odměna nedostupná

700 KčPlakát, kniha, audiokniha a poděkování v knize

Získáte náš Deník na cestě do Itálie s věnováním a jmenovitým poděkováním, plakát s koláží z fotek z cesty a zmíníme Vás v knize v poděkování.

Počet odměn není omezen

Odměna nedostupná

5 000 KčJdeme za Vámi

Samozřejmě získáte náš Deník na cestě do Itálie s věnováním a jmenovitým poděkováním, plakát s koláží z fotek z cesty, zmíníme Vás v knize v poděkování a připravíme si pro Vás prezentaci na vaši akci.

Počet odměn není omezen

Odměna nedostupná