-----

,,Kam to jdeme?“ Zajímala jsem se, ale marně. Ikai mi nechtěla nic říct. Naproti vchodovým dveřím do stavení byly staré dřevěné dveře, opatřené třemi kovovými petlicemi. Působily velmi starým dojmem.

,,Tyto dveře nikdy neotvírej bez mého souhlasu.“

,,A proč ne?“ Ptala jsem se zvědavě.

,,Protože odhalují vchod, který není jen tak ledajaký. Nemohu ti říct víc. Teď si prostě jen zapamatuj, že tyto dveře jsou pro tebe zakázané, ano?“ Přikývla jsem a nechtěla už vyzvídat. Ikai postupně odstrčila spodní petlici, prostřední i horní. Nakonec vzala za bytelné tepané madlo. Něco si přitom pro sebe zamumlala. Znělo to jako nějaká magická formule. Nerozuměla jsem jí. Jako by mluvila jiným jazykem.

Konečně otevřela dveře. Byla jsem zvědavá, co bude za nimi. Má průvodkyně vstoupila první a poté, co jsem vešla také, dveře zevnitř rychle zavřela, jako by snad něco mohlo uniknout ven. Něco velmi vzácného. Šly jsme chodbou, kde by byla jistě absolutní tma, pokud by Ikai nesvítila petrolejkou. Podlaha i stěny byly vyskládané kameny. Cítila jsem, jak ze stěn táhne chlad. Když jsme procházely chodbou, všimla jsem si několika dveří umístěných po stranách, čímž se znovu probudila má zvědavost.

-----

Zdálo se mi, že jsem se zmenšila a byla jsem maličká jako skřítek. (Jako malá jsem pro takové skřítky stavěla domečky v lese.) Najednou jsem stála před dutým pařezem. Jsem od narození zvědavý tvor, a tak mě lákalo zjistit, co je asi uvnitř. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zda mě někdo nevidí, a pak jsem otvorem vlezla do pařezu. Obklopila mě úplná tma.

,,Haló,“ zavolala jsem. Sehnula jsem se na všechny čtyři a pomalu postupovala dál. Cítila jsem pod rukama hebký mech. Najednou přede mnou někdo rozsvítil pochodeň. Pomalu jsem zvedla hlavu a spatřila jsem obrysy postavy. Stála jsem naproti malému mužíkovi. Skutečně byl asi o polovinu menší než já.

,,Vítej,“ řekl laskavým hlasem.

-----

,,Copak je?“ Zeptal se mě Duch.

,,Vážně jsme uvnitř pařezu?“ Zeptala jsem se nevěřícně.

,,Připadám si tady spíš jako v nějakém jeskynním ráji.“

,,Ano, jsme uvnitř pařezu,“ ujistil mě duch a pokračoval.

,,Máš pravdu, je to skutečný ráj. Obzvlášť pro tebe, protože si nikdy nic podobného neviděla.“

,,Všechno mi to přijde nereálné. Jako nějaké fantasy,“ namítla jsem.

,,To všechno je možné z toho důvodu, že teď spíš. Lépe řečeno sníš,“ vysvětlil mi Duch. ,,Ve snech je možné všechno. Ve snu se můžeš dostat kamkoli, být kýmkoli a mluvit s kýmkoli. Můžeš se zmenšovat a zvětšovat dle libosti. Můžeš měnit svou podobu pouhou myšlenkou. Ve snech neexistují žádné hranice,“ řekl mužík, a na chvilku se odmlčel. Snažila jsem se nějak uchopit to, co říká, ale jeho slovům jsem příliš nerozuměla.

-----

Zaujala vás ukázka a jste zvědaví, jak tohle všechno dopadne? Podpořením projektu DARUMI mi umožníte tuto knihu vydat a já vám na oplátku pošlu výtisk (1-5 ks) do 1 týdne od vydání nebo Ebook ve formě PDF.

Katie Shamaya

http://www.startovac.cz/projekty/darumi/