Cesta z temnoty mojí duše | crowdfunding kampaň

Cesta z temnoty mojí duše

Osobní zpověď ženy, která se potýkala s depresemi, mánií , psychózou a v současné době trpí panikou a silnou úzkostí. Bojuje a nevzdává se.

Knihy

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Perete se s psychickým onemocněním?

Trpí někdo z vašich blízkých úzkostí nebo mánií?

Zajímá vás, jak to vypadá v Bohnicích?

 

Kniha Cesta z temnoty mojí duše je pro panikáředepresářebapíky a hraničáře, jejich rodiny a všechny lidičky, které tato problematika zajímá. V knize zachycuji mou vlastní zkušenost a svůj příběh, jak jsem se s těmito poruchami poprala a inspiraci, jak s nimi bojuji. Součástí knihy jsou dvě meditace, správné dýchání a jedno jógové cvičení, což mi osobně velice pomáhá.

Kniha pojednává o mém soukromém životě a o tom, čím jsem si prošla a stále procházím. Začíná mým dětstvím a je plná vzpomínek na léčebnu v Bohnicích.

Zažila jsem depresemániipsychózu a v současné době zažívám úzkosti a paniku.

Prošla jsem si těžkým obdobím, a přesto všechno jsem se dokázala opět postavit na nohy a začít žít.

fear-615989_1280.jpg

Ráda bych touto cestou lidem vzkázala, že na to nemusí být sami. Existuje cesta, jak se cítit lépe. Můžete bojovat jako já a začít žít, ne jen přežívat.

Nejedná se o žádnou senzaci, jakou jsou cvoci z léčebny, nýbrž o příběh ze života, který má za cíl inspirovat, motivovat a pomáhat lidem na jejich cestě. 

Toto téma bývá ve společnosti stále tabu, ale i my jsme lidé jako vy. Nemáme na čele nálepku „jsem blázen". Jsme neuvěřitelně silní, odhodlaní a nevzdáváme se, i když to někdy máme trošku těžší.

Založila jsem i facebookovou skupinu na podporu lidí s psychickým onemocněním, kde společně sdílíme své úspěchy a pokroky. Je nás víc, co jsme se uzavřeli v bytě a báli se vycházet, proto i první jízda tramvají je obrovský úspěch, který stojí za to sdílet.

 

Ukázka z knihy

Bohnice, pavilon 27

Pavilon 27 v Bohnicích se nazývá Neklid a je to odporné místo, taková ta klasická „psychárna“ s mřížemi, tvrdým režimem a „zombíky“ pohybujícími se po chodbách. Jedna slečna dokonce chtěla vypít šampon, jak byla mimo. Vše mělo svůj řád. Nejdřív mě totálně omámili, svlékli a nahou přikurtovali k posteli na takové přípravně, kde jsem byla společně s jednou paní, která sotva mluvila, ale já jsem byla v takové mánii, že mi pusa jela pantem, než mi dali druhou injekci, po které jsem teprve usnula. Pak jsem se probudila sama na izolaci plné kamer s bažantem pro ženy. Nebyla to vypolstrovaná místnost, ale byla jsem tam sama a úplně zavřená bez možnosti odejít. Byla tam jen postel, zhruba ve středu místnosti, kamery a v rohu ten bažant. Ani se nepamatuji, jak jsem se stravovala, v té době jsem měla jen samá okna z léků. Nevím, jestli mě pouštěli ven, jestli jsem měla návštěvy, jestli mě koupali, nepamatuji si skoro nic. Jen si pamatuji, že jsem si myslela, že se obsah bažanta dá vypít, že v něm je voda a málem jsem ho vypila.

Prý jsem v té době měla hypománii, kdy jsem střídavě brečela a byla v pohodě. Zkoušeli na mne léky jako na pokusném králíkovi a čekali, co zabere. Nezlepšovala jsem se na jejich poměry dostatečně rychle, a tak mě chtěli poslat na elektrošoky. Naštěstí zasáhli rodiče a odmítli to. Já měla alespoň čas se v klidu zotavit po tom koktejlu léků, které pak zabraly a konečně jsem se cítila trošku jako člověk.

Následně jsem byla v pokoji hned za sesternou, kde jsme byly tři až čtyři a kde nás na noc zamykali a nereagovali na naše žádosti o záchod. Mávaly jsme na kamery, prosily, bušily na dveře, ale oni jen koukali na seriály a dělali, že nás nevidí. Přitom jsme byly přímo před nimi a rukama jsme prosily ať nás pustí ven. Oni se na nás jen smáli a pokračovali ve sledování seriálu. Až to jedna slečna nevydržela, dala si pod sebe prostěradlo a vyčůrala se na něj. Až v tom okamžiku zareagovali. Vlítli na nás a řvali. Cítily jsme se hrozně potupně, ale nebylo zbytí. Nedali nám na pokoj takový ten pojízdný záchod a nám se hrozně chtělo. Přitom to na nás bylo vidět, byly jsme přímo za sesternou a bylo tam velké prosklené okno. Stále jsme na něj bušily. Nevím, co si mysleli, že děláme nebo chceme, nebo jestli blázníme, ale neotevřeli nám.

Moc děkuji Veronika

Co si o tomto projektu myslíte?

Autor projektu

Veronika Lacinová - obrázek
  • projekt od Veronika Lacinová
  • Česká republika

Odměny (Rewards)

100 Kč

Chci udělat dobrý skutek

Můžete přispět na dobrou věc, aby se kniha dostala do rukou někoho, komu pomůže.

Počet odměn není omezen

350 Kč

Kniha Cesta z temnoty mojí duše včetně poštovného

Můžete se těšit na knihu, s několika barevnými ilustracemi na konci. Napíši vám věnování a nechám vám vyrobit záložku a dostanete dáreček.

Také vám ráda zašlu knihu Českou poštou.

Počet dostupných odměn: 378/400

470 Kč

E-book Úspěšný e-shopař

Ráda vám poskytnu v pdf svůj e-book s názvem Úspěšný e-shopař. Je určen začínajícím i mírně pokročilejším e-shopařům. Je plný praktických rad, tipů a triků z praxe.

V e-booku máte vše na jednom místě a ušetříte hodiny hledání po internetu.

K e-booku vám poskytnu i pracovní sešit. :)

Počet odměn není omezen

800 Kč

Kniha + E-book

Těšte se na knihu Cesta z temnoty mojí duše s věnováním, záložkou a dárečkem a také na e-book Úspěšný e-shopař v pdf pro začínající e-shopaře s tipy a triky z praxe + pracovní sešit.

Počet dostupných odměn: 198/200