Cesta do Země koní Film & Video

Rozhodli jsme se natočit formou časosběrného dokumentu filmový portrét Oldy Nováka

Strávíme s ním celý rok, budeme ho natáčet, budem si s ním povídat, budeme ho zpovídat..

Výsledkem by měl být cca hodinový dokumentární film o jiných světech kolem nás..

Olda je velice zajímavá osobnost. Je to člověk, který jakoby nějakým kouzlem zůstal viset mezi světy. Je šamanem ve stínu paneláků. Celý život prožil ve společnosti zvířat a dokázal nalézt divočinu i uprostřed naší indistruální krajiny. Prožil šestnáct let ve srubu bez elektřiny, v podstatě na dohled velkoměsta. Život tráví z velké části ve stádě koní. Olda s koňmi splynul a oni splynuli s ním. Dnes se Olda pokouší zprostředkovat dohodu mezi koňmi a jejich lidmi. Pomáhá koním, kteří mají problémy s lidmi a lidem, kteří bloudí na cestě ke koním. Náš film by mohl být mostem, po kterém se vydáme do koňské duše a možná i do své vlastní..

 O hudební složku filmu se postará Oldova kapela Malá bílá vrána

O Jeskyni větrů

Kdysi dávno, když Velký duch ležel v prostoru a díval se zrovna nahoru na hvězdy, které právě dokončil, tak ho napadlo, že takhle na ničem se ukrutně blbě leží. Natáhl si pracovní kalhoty a řekl si, že s tím zkusí něco udělat a spáchal oceán. Když si na něj lehl, tak se potopil a natekla mu voda do nosu. S prskáním se vynořil a povídá : ,,No, takhle to skutečně dál nejde“, a vykouzlil Potápku.

,,Poslouchej, Potápko, potop se na dno vody a dones co najdeš.“

Potápka se ponořila a když z vody vykoukla, měla v zobáku trochu bahna. Velký duch na to kouká a najednou se plácne do čela. ,,To je vono!!!“, a udělal zemi. Jenže mu přišla nějaká prázdná, i když se na ní bezvadně leželo. Takže začal z hlíny plácat skály, stromy a takový ty věci okolo, jenže to pořád nebylo ono. Nakonec se pustil teda do plácání zvířat, aby se to trošku hejbalo. Napoprvé to nedopadlo moc dobře. No, spíš to byl takovej nepovedenej zmetek, tak to hodil do rohu a ,,ejhle“, von to kojot.

Kojot se přišoural zpět a hned do toho začal Velkému duchu  kafrat. Prej : ,,Tohohle udělej takhle a támhletomu přidělej rohy“. Anebo dokonce: ,,Tak, tohle se ti opravdu moc nepovedlo a neměl bych to zkusit raději já?“

To už bylo na Velkého ducha moc, popadl milého Kojota za ocas, nadzvedl mu zadek a s pořádným rozmachem ho parádně nakopl!

,,Aj, ta sedla“ Pěkně zezadu a rovnou na kulky. Kojot letěl, až se ve vzduchu čtyřikrát otočil, čímž pádem se z něho stala kouzelná bytost. Od té doby Kojot chodí světem a snaží se každého přesvědčit, že to byl on, kdo stvořil svět.  Jo a taky, když se bojí, tak stahuje ocas mezi nohy.

Když tak Velký duch kouká, jak se to na zemi všechno hejbe a jak má každý své místo a úkol, tak mu přišlo, že ty lidi se mu nějak nepovedli…skoro jako Kojot. Pořád jenom lítají, hulákají a mlátějí se po hlavách kamenama a klackama. Jo a taky na sebe natahujou jen tak kůže jiných bytostí, místo aby si ušili něco pořádného na sebe. A co najdou, to sežerou…

Velký duch si mne v zamyšlení bradu a brumlá si pod vousy, že by jim měl poslat do cesty něco pořádného a ušlechtilého, co umí žít pěkně pohromadě posvátným způsobem, aby lidé měli co obdivovat a aby se mohli zušlechtit a povznést.

A s tímto nápadem stvořil stádo koní a poslal ho na zem, ale to se přepočítal. Lidi neváhali ani chvilku a krásné a ušlechtilé koně začali lovit a požírat je. Zašlo to dokonce tak daleko, že naháněli celá stáda na útesy skal, kde vyděšené koně shazovali ve velkém dolů, aby je následně mohli všechny sníst…

To bylo už i na Velkého ducha moc. Praštil se vztekle rukama do stehen. ,,A dost !!!“ Zařval.
Přece nenechám tu chamraď úplně vyhubit můj nejlepší výtvor.

Zbylé koně odehnal do nepřístupných hor a tam jim otevřel Jeskyni větrů. Tou jeskyní se dá projít do Země koní. Všude rostla tráva do pasu. ,,Tady počkáte, dokud se z tvorů lidí nestanou lidské bytosti.“

A lidem to bylo jedno. Dál se mlátili klackama.

Jenže vývoj nezastavíš. Během věků se mezi nimi objevili moudří, kteří začali ostatní zvolna vychovávat a ti se Velkého ducha ptají, kdeže jsou ta úžasná zvířata, kterým říkali psi Velkého ducha?

Jednoho dne přišel do této země nový druh lidí. Byli hrozně oškliví a jejich kůže neměla žádnou barvu, stejně, jako když zpod kamene vytáhneš červa. Ti začali celou zemi Velkého ducha pojídat. Velký duch se na to smutně díval a bylo mu jeho lidí líto. Otevřel Jeskyni větrů a pustil koně ven.

Velký duch lidským bytostem řekl: ,,Čekají Vás zlé doby a času máte málo, nechť Vám kůň pomáhá“ a odešel dělat nový svět.

Od té doby ke koni vzhlížíme a sníme ho jen v době největší nouze, když už  stojíme před smrtí hladem.

A kůň? Když se někdy nepohodne s člověkem, utíká do hor kde hledá Jeskyni větrů a Zemi koní. Tam někde žije Duch koní, který svým vyděšeným dětem poskytne pocit bezpečí.