Čarodějka Antje Knihy

Kniha bude vytištěna v měkké vazbě. Hlavní hrdinka vypráví svůj magický život. 

Úryvky z knihy najdete na facebookovém profilu. Všechny odměny jsou nárokovatelné, až vyjde, kromě betačtenářů, kteří obdrží knihu v formátu PDF a mohou poskytnout zpětnou vazbu během výroby. Pokud předprodej nebude úspěšný a kniha nevyjde, veškeré odměny se dárcům vrátí.

 

Obálka knihy je téměř hotová, ještě se bude trochu upravovat. Jakmile bude úspěšný předprodej, spustí se finální přípravy. Projde rukama korektorky a redaktorky. Grafik a sázeč se postarají, aby kniha i kvalitně vypadala. Výroba knihy po úspěšném předprodeji potrvá přibližně půl roku, než se doupraví obálka, provede se textová korektura a vytiskne.

Technické parametry:

Formát A5
Počet stran: 96

Jedná se o prvotinu a seznámení s novým světem a první případ pro čarodějku Antji. V následujících dílech, pokud bude kniha úspěšná, se bude magický svět rozrůstat.

První kapitoly knihy:

Seděla jsem v čekárně městského úřadu u dveří na registraci čarodějek a přemítala jsem si, jak to vlastně všechno začalo. Byla jsem ráda, že pravá magie byla odhalena, ale věděla jsem, že to ponese další následky. Lidé budou mít strach, a především budou podezírat čarodějky z různých zločinů, dokud amulety na zjištění magických stop nebudou spolehlivé. Od odhalení čarodějek uplynulo už několik měsíců. Povinnost registrovat čarodějky platila pár dní a každá musela oznámit, jakou magii praktikuje. Nečekala jsem, že by k prozrazení někdy mělo dojít, ale když čarodějka Anya na západě USA zachránila 4leté dítě svojí magií, byla z toho vážně velká kauza. Holčička byla postřelena na ulici a Anya se rozhodla zakročit. Byla to čarodějka s léčitelskými schopnostmi, a proto využila svojí magii před ostatními lidmi, než aby ji nechala zemřít v náručí matky. Vidělo to opravdu hodně lidí. Policie, která přijela, aby zatkla střelce. Záchranáři, kteří byli na místo přivoláni, ale nedovezli by jí včas do nemocnice, protože měla prostřelenou tepnu a dřív by na místě vykrvácela. Všichni stáli a jen zírali na Anyu, jak se jí z rukou linula energie zlaté barvy, která obalila tělo. Byla zkušená čarodějka na vyšší úrovni a její magie dokázala uzavřít ránu.

Takových čarodějek s léčitelskou schopností nebylo mnoho, nebála bych se říct, že jich bylo tak 20 na celém světě. Hodně lidí se bálo, co se bude dít. Byla zadržena policií a dost dlouho vyslýchána. Svět se rozdělil na dva tábory. Jeden hlásil okamžité uvěznění a zkoumání této bytosti. Jiní ji zase prohlásili za zachránkyni a dožadovali se jejího propuštění. Nakonec se díky veřejnosti dostala ven, protože vystoupily i další čarodějky. Pár týdnů na to byla založena nezisková organizace na podporu čarodějek a jejich zařazení do společnosti. Především jim šlo o to, aby se jich lidé přestali bát a mohli nalézt pozitiva v různých odvětvích.  Bylo také založeno zvláštní oddělení policie, které vyšetřovalo magické zločiny. Svět je přijal celkem kladně, ale existovalo i několik spolků, které hlásaly vymýcení těchto bytostí. Ve spolupráci s ostatními začala vznikat různá opatření.

Pomocí amuletů na zachycení kouzla a magie se zkoumaly vykradené byty a oběti násilných zločinů, na úřady se začalo chodit kromě detektoru kovů i na detektor amuletů. Každý měl v novém průkazu zapsán svůj původ, zda se jedná o člověka nebo čarodějku. Jednu dobu jsem se bála, protože se konaly různé protesty. Ani politice se nevyhnula taková změna. Některé strany před volbami slibovaly zbavení světa čarodějek, jiné zas podpořily čarodějky. Anya tenkrát nabídla speciální amulety pro každou nemocnici ve Státech. Ten léčil podobně jako její magie. Zabraňoval vykrvácení, fungoval asi jen 15 minut, než se kouzlo z něj vybilo. Doplnění síly zvládla pak už i obyčejná čarodějka.

V USA se tohle bralo jako velmi vážný vstřícný krok a každá nemocnice najmula minimálně dvě, aby mohly amulety dobíjet. Hodně lidí díky tomu zachránili zdravotníci, když přijeli sanitkou na místo. Stačilo ho jen přiložit na tělo a hned se umírající obalil ochranným magickým štítem. Okamžitě pak naložili zraněného do sanitky. Vzhledem k tomuhle kroku byla panika vůči čarodějkám potlačena. Lidé začali být vděční, a to hlavně ti, kteří byli zachráněni a jejich blízcí. Anya dostala vážené místo ve světové zdravotní organizaci a snažili se společně přijít na další užitečné amulety, které by mohly zachraňovat životy. Spousta čarodějek byla právě zaměstnána v nemocnicích, časem to ale nestačilo a chtěli po nich vyloženě zázraky. Měly vyléčit rakovinu, najít lék na AIDS anebo oklamat samotnou smrt. To ale bohužel nešlo, kromě toho, že by byl svět neskutečně přelidněný, narušil by se koloběh života, a to mohlo mít vedlejší účinek.

Já jsem se rozhodla, že se raději půjdu zapsat, i když jsem věděla, že to možná ohrozí můj obchod i moje přátelství. V centru města jsem vlastnila malý obchůdek, kde si lidé mohli zakoupit přírodní kosmetiku z bylinek, které jsem pěstovala doma. Bydlela jsem s kamarádkou Naty a jejím přítelem Maxem, chodili spolu už několik let. Sdílela jsem s nimi dům, přízemí domu bylo jejich a mně patřilo první patro, kde jsem měla velký pokoj s kuchyňským koutem a koupelnou. Byl to menší podkrovní byt, ale mně stačil. Využití zahrady pro mé pěstitelské účely bylo velké plus. Zatím jsem neměla odvahu jim říct, že jsem čarodějka. Bála jsem se, že mě nebudou mít rádi nebo se ode mě budou chtít distancovat. Nervózně jsem si kroužila pramenem rudých vlasů. Najednou se otevřely dveře a přísně vypadající úřednice mě pozvala dovnitř. Beze slova mi podala formulář. Vyplnila jsem svoje jméno a pokračovala ve standardních kolonkách. Zamyslela jsem se nad tím, co mám napsat jako druh magie. Vždyť je jen černá a bílá. Úřednice si odkašlala a nepříjemným pohledem ke mně mi naznačila, že mi to trvá. „Já si nejsem úplně jistá, co vyplnit jako druh magie. My je nemáme nijak rozdělené.“

,,A jaké schopnosti ovládáte? Máme na to tabulky.“ Jsem ráda, že po staletích existence čarodějek jsme byly lidmi rozškatulkovány do tabulek. ,,No ovládám empatii a projekci.“ Díky empatii jsem často vycítila, co si lidé myslí nebo jaké mají pocity. A právě proto jsem věděla, že mi vůbec nerozumí. „Dokážu vycítit pocity jiných lidí. Když se dotknu předmětu, mohu pocítit, jaké obavy nebo radosti osoba měla. Projekci moc nepoužívám. Většinou dokážu promítnout něco, co chci, a to se stane skutečností. Například,“ podívala jsem se na uschlé květiny za ní. Pustila jsem k nim trochu magie, představila jsem si, jak krásné jsou a vdechla jim trochu života. Sama jsem nevěděla, jak to mám vysvětlit, a tak jsem jí to ukázala. Občas jsem pomohla nějaké bylince, aby lépe rostla. Věděla jsem, že projekce je silná magie, ale já o to nestála, chtěla jsem žít normální život. „Jako ty květiny za vámi, před chvíli byly suché, zbavené života, já jsem jim dodala trochu magické esence a jsou zas krásné, plné květů.“ Ohlédla se, usmála a podívala se do tabulek. Máma mi jako dítěti vyprávěla, že až dovrším puberty, stanu se čarodějkou a taky mi říkala, že moje babička ovládala právě projekci. Zvedla oči od popsaného papíru a oznámila mi, že mě zařadí mezi eklektické čarodějky, tedy různorodé, od každého něco. Využívala jsem empatii převážně pro potřeby zákazníka, abych mu mohla doporučit správnou pěnu do koupele na uvolnění od stresu nebo když si někdo přišel pro směs čaje, já mohla vycítit, po čem skutečně touží.

Podepsala jsem formulář a dostala identifikační kartičku vytištěnou na počítači a zalitou do fólie. Antje Hoffmannová – eklektická čarodějka. Pod tím byla ještě adresa a datum narození. Zaplať pánbůh, měla jsem to za sebou a byla jsem zařazena do evidence čarodějek města Crystalis. Nasedla jsem do auta a jela do obchodu o pár ulic dál. Věděla jsem, že to musím v práci a doma oznámit. Raději jsem se hned po příchodu zavřela do kanceláře a v ruce jsem si hrála s kartičkou čarodějky. Moje mysl si přehrávala různé scénáře rozhovorů, ale žádný nebyl optimální. Nakonec jsem se rozhodla, že to holkám prostě řeknu a děj se, co děj.

 Každé pondělí jsme měly schůzi, abychom probraly připomínky zákazníků a plány obchodu. Snažila jsem se vytvořit každý měsíc nové produkty, abych oslovila, co nejvíce lidí. Blížila se polední pauza a já jsem už netrpělivě čekala, kdy přijdou holky. Ella, moje spolehlivá a milá prodavačka, a Millie, moje pomocnice, kterou jsem naučila míchat moje výrobky, já sama jsem měla dost práce s účetnictvím, reklamou a vymýšlením nových výrobků. Posadily se ke stolu s blokem. Vždycky se těšily na moje nové nápady, samy moji kosmetiku používaly a byly spokojené.
,,Dnešní schůzi bych chtěla zahájit jedním důležitým oznámením. Doufám, že budete mít pochopení, proč jsem se nesvěřila dříve, ale není to zrovna jednoduché někomu něco takového sdělit. A teď, když už je to oficiální, bych vám ráda řekla, že jsem registrovaná jako eklektická čarodějka. I když mě tohle označení zrovna netěší, v tabulkách stanovených vládou nemají jinou hodnost. Pokud se cítíte, že jsem vám dostatečně nevěřila, tak to vůbec není pravda. Já sama magii moc neprovozuji, spíš se snažím realizovat jinak a magii z mého života spíše vyškrtnout. Empatie není zrovna dar, který byste chtěly mít. Věřte mi, že to občas může být pěkně otravné.“

Obě koukaly velmi překvapeně, a to jsem i díky své síle cítila, byla jsem ráda, že ani jedna necítila vztek nebo zradu. Millie se na mě podívala: „ To jsem vážně nečekala. Nevím, co říct. Zaskočila jsi mě. “  Ella se usmála: ,,Jsem ráda, že jsi nám to řekla. Chápu, že to není věc, která se snadno oznamuje a je fajn, že jsi to řekla na rovinu. Jsem hodně překvapená, nemám popravdě slov.“ Oddechla jsem si a věděla jsem, že jedna část mého dnešního úkolu byla splněna.
„Chcete se mě na něco zeptat?“
„A jak dlouho jsi čarodějka?“ zeptala se Millie.
„Asi ve 14 letech jsem zjistila, že cítím z lidí emoce. Moje máma mi říkala, že budu čarodějka, ale nemohla tušit, jakou magii budu ovládat.“
„A jaké to je pořád cítit ty emoce?“ Millie byla vážně zvědavá a mě vůbec nevadilo jí odpovědět.
„Abych byla upřímná, někdy je to na hlavu. Kdybych se nechránila vizualizací, myslím, že bych to dlouho nevydržela.“
„Co prosím? Jaká vizualizace?“ zapojila se Ella.
„Zavřu oči a představím si, jak kolem mého těla rostou keře růží, proplétají mezi sebou stonky, tvoří rudá poupata a rozkvetou. To je moje zeď z růží, která mě chrání před přívalem emocí. Samozřejmě je to jakási pomyslná ochrana před náporem. Pořád dokážu cítit a moji empatii to nezastaví, ale alespoň ji trochu usměrní.“ Obě souhlasně přikývly, že to pochopily.

Probraly jsme nové návrhy, na kterých jsem už pracovala a schůze skončila. Prohrabala jsem se spousty e-maily, které mi přišly. Poslední dobou popularita mého obchodu opravdu stoupala a vím, že hodně lidí, co u mě pravidelně nakupují, hovoří o mých produktech i s příbuznými. Čas od času mi přišla i zpráva se žádostí zaslání produktu na adresu. Několikrát jsem vyhověla, ale zatím jsem se přímo do e-shopu pouštět nechtěla. Nebyla jsem na tom zas tak dobře finančně, abych mohla přijmout dalšího člověka, který bude spravovat e-shop a objednávky, kompletovat je a já sama jsem nechtěla trávit v práci celé dny, i teď jsem byla každý den pryč 13 hodin. Přes víkend byl obchod zavřený, ale já tam bývala i tak, abych dohnala resty. Snažila jsem se všem maximálně vyjít vstříc, ale někdy to prostě nešlo. Také jsem se snažila oslovit místní hotely, kadeřnictví a podobné podniky, které by se mohly stát pravidelnými odběrateli, protože by mi to mohlo zajistit příjem a já mohla obchod rozvíjet dál.

Přijela jsem domů kolem 7 večer a čekal mě další náročný úkol. I když jsem to už chtěla mít za sebou, byla jsem ráda, že nikdo nebyl doma. Uvařila jsem si těstoviny, posypala čerstvým sýrem, který se na nich krásně roztekl a relaxovala u televize. Bylo skoro 9 a pořád nikdo nebyl doma. Rozhodla jsem se, že to dnes vzdám. Spousta mých přátel se chodilo bavit i ve všední dny, ale i když mi bylo teprve 26, neměla jsem chuť někde lítat, protože spousta z těch lidí nemělo tolik starostí jako já. Chodili do práce, kde si odbyli svoji směnu a šli domů, já jsem pracovala i doma, kombinovala jsem různé směsi, zkoušela na vlastní kůži, jestli nebude jejich kombinace způsobovat nějaké reakce. A když jsem měla čas, raději jsem si lehla do postele a přečetla jsem si knihu.

Občas jsem zašla s kamarádkami na víno nebo kávu, i přesto jsem se vždycky těšila domů, až si odpočinu. Celodenní práce kolem mých léčivých a uklidňujících krémů mě prostě zmáhala. Různá administrativa spojená s vedením obchodu, to si člověk odnese v hlavě domů. Raději jsem si užívala klidu. Když odbila 10. hodina, už se mi zavíraly oči. Budík jsem měla nastavený na 7:30. Odebrala jsem se do koupelny, osprchovala se, převlékla se do noční košile a spokojeně ulehla do postele. Netrvalo mi to ani 5 minut a byla jsem v říši snů. Následující den proběhl skoro stejně jako každý jiný. Vyřídila jsem e-maily od dodavatelů, zákazníků, pomohla namíchat několik desítek nových produktů a k večeru jsem zkoušela poměr dávek na novou masku na obličej pro místní hotel. Majitel měl zájem, abych mu dodávala pravidelně kosmetické výrobky, zatím ale na zkoušku jen v omezeném množství. Byli jsme domluvení, že pokud můj výrobek bude mít pozitivní ohlasy, bude chtít i ostatní produkty. Věděla jsem, že když získám takovou velkou zakázku, budu muset přijmout dalšího člověka, který bude zásobovat jen hotel. Ten den nebyl ničím speciální, alespoň teda jen do chvíle, než jsem dorazila domů. Max a Naty na mě čekali v jejich obýváku a cítila jsem hodně napětí. Nevěděla jsem, co se děje, ale pocítila jsem to už od branky domu. Nestačila jsem si pomalu zout boty a Naty už na mě vyjekla z pokoje: „Antje, pojď prosím sem, něco se stalo.“ Vešla jsem do místnosti a Naty se na mě ustaraným pohledem podívala. ,,Chápu, proč jsi nám to neřekla dřív, ale dnes tu byla policie a hledala čarodějku registrovanou na této adrese, takže se ptám, co si provedla, že tu byla?“