Nevermore & Kosmonaut: Bleděmodré město - crowfunding kampaň

Novinky - Nevermore & Kosmonaut: Bleděmodré město

Podpořte vznik nového konceptuálního alba brněnské hudební skupiny Nevermore & Kosmonaut, které se v 11 písních věnuje Brnu – „Bleděmodrému městu“.

Hudba
Kdysi jsem četl krásnou povídku spisovatele O. Henryho, ve které se hlavní postava v ulicích New Yorku vyptává na skutečný hlas města. Rozhodl jsem se tedy před psaním svého textu na několik hodin zavřít oči a za pomoci vidoucího bubeníka Kočky prochodit město a poslouchat. PŘÍBĚH DRUHÝ – Jak hledat hlas města? Obrázek

Vše co jsem slyšel jsem si nahrával včetně svého komentáře. Delší dobu nevidět je sám osobě zvláštní pocit, nachodíte-li při tom několik kilometrů, to už je dvojnásobný zážitek. Kočka byl dobrý průvodce i přesto, že mne jednou málem sejmula šalina:). Město znám dobře a občas jsem Kočku překvapil tím, že jsem ze směru našich kroků či po zvucích, poznal kde jsme. Vtipných okamžiků bylo spousta. Slyšel jsem vedle sebe kýchnout jeptišku, člen harekrišna se mě jako slepého ptal co čtu a jeden kolemjdoucí komentoval situaci dvou mužů zavěšených v rámě větou: "jo, to je v pohodě, ten mladší ho jenom vede ..." Za několik hodin už jsem ovlivněn výjimečnou situací sypal moudra jako " jen omluva ve větru má smysl":) nebo "holubi na nádraží jsou duše ztracených cestujících":). Pak jsem otevřel oči. Byla už tma. Doma jsem pak plný energie napsal naráz celý text. Někdy stačí jen zavřít oči a poslouchat.

Děkujem za podporu naší desky a její předplacení: https://www.startovac.cz/projekty/bledemodre-mesto/

HLAS

Uvnitř města hledám hlas, město je bytost, cítím jak dýchá
mimo prostor, mimo čas, chci být stále ten, kdo ho slýchá
Souzní s hlasem věčný spěch: „Zavolám později, nemůžu mluvit“
pak se ztratí v průchodech, ulice teče a trhá břeh
Zní cinkot šalin brzdných drah, rachot když k obloze startuje rozjezd
Někdy mám o město strach, to když je nebe úplně bez hvězd

R: Rád slýchám kroky v prázdných chodbách Avionu
Déšť v rytmu rozbil střechy, neodnáší to podstatné
Tiché, jemné ruce v Mahence obrací žluté listy
Mizí cizí slova v dálce, odsunutých bez kufrů k jihu jak nesou slabí bez viny svou tíhu

Z herny padá zvuk mincí, Mozart opustil hranice města
Sirény ječící, v katedrále nahlas počítej do sta
Na ostrůvcích zastávek mlčky stojí trosečníci
kdo z nich domů doplave, komu se nebojí o touze říci?
Vykřičený dům ochraptí. Proč se tak málo v ulicích píská?
Co, doznělo se nevrátí, když město mlčí, tak se mi styská, vyprávět začne až poslechem z blízka ...

V tuto chvíli jsou veškeré základy hotovy a na řadu přicházejí zpěvy a další vychytávky. :-)

0002_DSCF7227.jpg

0004_DSCF6988.jpg

0004_DSCF7239.jpg

0005_DSCF6993.jpg

28424278_10157051945339625_716198076289530431_o.jpg

28515079_10157060226649625_5435484032452846175_o.jpg

28516503_10157051943909625_1483002624328128057_o.jpg

28700900_10157060226714625_5291552014198038154_o.jpg

Bleděmodré město – Příběh první – Jak to začalo? PŘÍBĚH PRVNÍ - Proč deska o Brně? Obrázek

Nápad na konceptuální desku o Brně vznikl z touhy pokusit se psát nové písničky kapely už s nějakým spojujícím nápadem. Nechtěli jsme opět na desku naskládat nesourodé písně a čekat, že to bude dohromady nějak fungovat. Téma se přímo nabízelo. Od malička jsem pastelkami překresloval mapy města, hledal brněnská „Stínadla“ a prolézal půdy starých domů. Město mě vždy fascinovalo. Teď jsem chtěl Brno poznat ještě blíž a ve svých textech to vše zachytit. Kapela se pro nápad nadchla a tvůrčí atmosféra byla i s příchodem Kočky, nového bubeníka, ideální. Začalo úžasné dobrodružství.

Většinou jsem psal přímo v ulicích. Čas pro procházky městem byl především v noci. Otevřel se mi úplně nový vesmír a inspirace byla všude kolem. Začal jsem si informacemi z knížek spojovat s konkrétními místy. Psal jsem na nástupišti brněnského nádraží odkud odjížděly za války transporty, procházel místa spojená s odsunem německých obyvatel, objevoval po 70 letech místa po leteckých náletech, chodil si povídat do cikánských hospůdek na Bratislavské, plaval v noci v městské řece a třeba se zavřenýma očima šel s doprovodem ulicemi, abych mohl lépe poslouchat hlas města a co nejlépe ho zachytit. Při svém pozorování města jsem víc poznával i sám sebe. Začaly se mi vybavovat vzpomínky na dětství spojené s Brnem a další příběhy, které jsem zaslechl nebo se staly mým blízkým. To vše jsem se pokusil zachytit v textech „Bleděmodrého města“. Věřím, že osloví i ty, kteří třeba v Brně nežijí, třeba opravdovostí své výpovědi.

Jak se vše podařilo se můžete již v červnu přesvědčit sami …