Nevermore & Kosmonaut: Bleděmodré město - crowfunding kampaň

Novinky - Nevermore & Kosmonaut: Bleděmodré město

Podpořte vznik nového konceptuálního alba brněnské hudební skupiny Nevermore & Kosmonaut, které se v 11 písních věnuje Brnu – „Bleděmodrému městu“.

Hudba
Který z herců divadla Husa na provázku se objeví na fotkách v bookletu "Bleděmodrého města"? Lokace a příběhy fotek, které vychází z textů alba, jsou již připraveny k realizaci. Kromě bookletu je možné fotografii dle vlastního výběru získat v podobě zvětšeniny 40x40 cm v elegantním hliníkovém rámu. Dva kusy už jsou zabrané, zbývá ještě devět. ;-) FOTO: David Konečný

28783288_10155431140536801_5543641501583540224_n.jpg

Kosmi píše:" Dnes jsem ve studiu natáčel zpěv do písně Nádraží. Znovu jsem si připomněl, jak je to magické místo a na večery kdy jsem tam text písně psal. PŘÍBĚH ČTVRTÝ - Příběh jednoho nádraží Obrázek

Vzpomněl jsem si i na transporty, které zde z posledního nástupiště v letech 1941-1943 odvezli do "nikam" přes 10000 Židů, z kterých válku přežilo 700. Nechtěl jsem, aby můj text byl jen o tom, proto spíš sledujete cestu člověka, který někde jinde hledá naději. To místo má obrovskou duši, která se s přemístěním jinam po bezmála 200 letech, ztratí.

K textu dávám i pár svých fotek. Děkuji také Ladě za pomoc s úpravami v textu."

TEXT PÍSNĚ: Nádraží
Kam až mne koleje dokážou vést,
průvodčí po kávě nejde spát,
právě přijel prázdný vůz,
plný těch, co nestihli vlak

Venku taxíky čekají
čas má zpoždění, nejede
vstoupím do jiné dimenze
čekárnou, územím nikoho

REF:Ztratil jsem představu o čase, můj čas krátí se na dráze
Čekám v čekárně naději, jednou se zastavím na znamení

Kam až mě mé tělo dokáže nést
průvodčí pokaždé nehlídá
stejné místo, jiný rok
válka a odjezd do nikam.

Vidím dvě věže Petrova
odsud, z třinácté koleje
tady jsou koleje ranveje
odvezly hvězdy a nevrátí je

REF:Ztratil jsem představu o čase, můj čas krátí se na dráze
Čekám v čekárně naději, jednou se zastavím na znamení
… to co je na konci všechno změní

Secesní hala je kostelem, sleduješ oltář s příjezdy
nevíš přesně kdo řídí to, jízdní řád má rozhřešení
V bufetu dám si dva rumy, vlak je připraven k odjezdu
v prázdném kupé čtu noviny, pak se to konečně rozjede …
… všechny své starosti odvezu …
----------------------------------------------------------------------------
Další příběhy alba Bleděmodré město:

PŘÍBĚH PRVNÍ - Proč deska o Brně?
https://www.startovac.cz/projek…/bledemodre-mesto/novinky/…/

PŘÍBĚH DRUHÝ – Jak hledat hlas města?
https://www.startovac.cz/projek…/bledemodre-mesto/novinky/…/

PŘÍBĚH TŘETÍ - Psaní písničky o dětství
https://www.startovac.cz/projek…/bledemodre-mesto/novinky/…/

Povídání o písničkách z alba kapely Nevermore & Kosmonaut. Dnes o písničce Ztracené kostky lega. PŘÍBĚH TŘETÍ – Psaní písničky o dětství v Brně Obrázek

Kosmi píše: "Od malička jsem miloval procházky městem. Děda mě bral na párek v rohlíku a sladkou pěnu na nám. Svobody. Někdy jsem ho jako šestiletý doprovodil i na rychlou odpolední dvojku bílého do Sputniku, Bufetu Vesmír či rovněž na stojáka U sudu. Babičce jsem to nesměl říct, ale vždycky jesm to prozradil hned mezi dveřmi. Mé dětství jsou hlavně krásné vzpomínky na starý dům se zahradou, ze kterého jsme se stěhovali přímo do paneláku. Ten dům už v Brně nestojí a je to už třicet let, ale dodneška se mi o něm zdají přijemné sny. V textu o dětství na skvělou hudbu, kterou napsal Aleš Vosáhlo, jsem se pokusil vrátit časem.
------------------------------------------

TEXT: Ztracené kostky lega

Z bílých kostek lega
chci stavět zase zeď
dětství je loďka
nepřevrhni ji seď.
V pixelových zrnkách
stopou magnetické pásky
malý se vracím časem
jaké „i/y“ dát za souhlásky.

Vzpomínám si, nevzpomínám …

Malá blízká místa
zdají se mi velká
jsem zas v kůži Michaela Knighta
obrazem zrní znělka.
Ve vysokých horečkách
jako dítě hlavu složím
v dětství jsem šťastným
průnikem všech množin.

Nikdo nevrátí zpět, vodu co řeka bere,
a proudy jsou dravé.
Nikdo nevrátí zpět, ztracené kostky lega
z nich skládám své dětství.

Zas beru všechny věci
co mizí v dospělosti
stýská se mi po nich
a to je držím v ruce.
Rodiče jsou mladí
jak je stáří změní
strachují se o mě
v domě co už není.

Vzpomínám si, nevzpomínám …

Nikdo nevrátí zpět, vodu co řeka bere,
a proudy jsou dravé.
Nikdo nevrátí zpět, ztracené kostky lega
z nich skládám své dětství.

-------------------------------------------------------------
FOTO: Fotka nahoře je z dnešní procházky s malým synem v brněnských Denisových sadech, na víno do Sputniku jsem s ním nešel :) ... je z toho teď H&M :).