Kosmi píše: "Od malička jsem miloval procházky městem. Děda mě bral na párek v rohlíku a sladkou pěnu na nám. Svobody. Někdy jsem ho jako šestiletý doprovodil i na rychlou odpolední dvojku bílého do Sputniku, Bufetu Vesmír či rovněž na stojáka U sudu. Babičce jsem to nesměl říct, ale vždycky jesm to prozradil hned mezi dveřmi. Mé dětství jsou hlavně krásné vzpomínky na starý dům se zahradou, ze kterého jsme se stěhovali přímo do paneláku. Ten dům už v Brně nestojí a je to už třicet let, ale dodneška se mi o něm zdají přijemné sny. V textu o dětství na skvělou hudbu, kterou napsal Aleš Vosáhlo, jsem se pokusil vrátit časem.
------------------------------------------

TEXT: Ztracené kostky lega

Z bílých kostek lega
chci stavět zase zeď
dětství je loďka
nepřevrhni ji seď.
V pixelových zrnkách
stopou magnetické pásky
malý se vracím časem
jaké „i/y“ dát za souhlásky.

Vzpomínám si, nevzpomínám …

Malá blízká místa
zdají se mi velká
jsem zas v kůži Michaela Knighta
obrazem zrní znělka.
Ve vysokých horečkách
jako dítě hlavu složím
v dětství jsem šťastným
průnikem všech množin.

Nikdo nevrátí zpět, vodu co řeka bere,
a proudy jsou dravé.
Nikdo nevrátí zpět, ztracené kostky lega
z nich skládám své dětství.

Zas beru všechny věci
co mizí v dospělosti
stýská se mi po nich
a to je držím v ruce.
Rodiče jsou mladí
jak je stáří změní
strachují se o mě
v domě co už není.

Vzpomínám si, nevzpomínám …

Nikdo nevrátí zpět, vodu co řeka bere,
a proudy jsou dravé.
Nikdo nevrátí zpět, ztracené kostky lega
z nich skládám své dětství.

-------------------------------------------------------------
FOTO: Fotka nahoře je z dnešní procházky s malým synem v brněnských Denisových sadech, na víno do Sputniku jsem s ním nešel :) ... je z toho teď H&M :).