Běh stacionáře - básnická sbírka z Bohnic Knihy

Moje v pořadí už 4. básnická sbírka básniček, které píšu v rámci terapie.

Všechno je připraveno, graficky zpracováno, ilustrováno. Už chybí jen poslat pdf soubor do nakladatelství. Předchozí sbírky jsem si financovala sama, ale teď jsem byla půl roku na neschopence právě kvůli bipolární poruše, takže jsem ráda, že uživím sebe a své kočky.

Sbírky nechávám vydat jako pastvu pro psychiatry a jako záchytné stéblo pro někoho tam venku, kdo pochází stejným každodenním bojem.

Sbírka má 62 stran. Chtěla bych ji vytisknout ve formátu A6, měkká vazba. Obsahuje 35 básniček, které jsem psala během denního stacionáře v psychiatrické nemocnici Bohnice.
Jedna z básní:

Skupinová terapie

My, co tu sedíme
v kroužku na židlích,
moc dobře víme,
jaké to je, když život křivdí.

V dětství děly se nám
věci, co se dít neměly,
odnesli jsme si z toho šrám,
jsme z toho teď v prdeli.

Navzájem říkáme si své příběhy,
všechno, co nás sem přivedlo,
touha po štěstí a troše něhy,
všechny ty hrůzy a zlo.

Sdílíme spolu všechny démony,
doufáme, že nám to pomůže.
Nakonec ale rozhodneme my,
zdali se zdaří retuše.

Sedíme v kroužku na židlích,
mizí starosti, deprese,
občas se ukáže smích,
který smutek a tenze odnese.

Sedíme v kroužku na židli,
obrovskou sílu v sobě máme,
jsme na skupinové terapii,
my se jen tak nevzdáme!