Básně kluka, který viděl konec Knihy

„S věnováním lidem, kteří nezvládají svůj život.“

 

Při psaní své první básně ve škole v lavici jsem si ani ve snu nedokázal představit, že bych mohl napsat sbírku. Důvod mého psaní je opravdu jednoduchý;  nezbláznit se! Nezbláznit se z dnešního stereotypního světa. Zkrátka abych v našem materialistickém světě alespoň něco vytvořil já. Jak řekl Arthur Shopenhauer: „Od zla se lze odprostit pouze tvořením a chápáním umění.“ A to je klíč, kterým se řídím. Musím perem přenést všechny zlé pocity, abych si mohl najít tu svou věc, která mě bude držet. Častokrát jsem se přistihl při tom, jak hledám ideologie, které se snaží najít odpověď na smysl života. Někdy jsem opravdu unavený světem jako každý a mým jediným útěkem je poezie a próza. Uniknout mezi umělce, kteří uvažují jako já. Tato sbírka je věnovaná lidem, kteří nezvládají svůj život a potřebují najít smysl v tomto špatném systému. Nezapomínejte, že nikdy nejste sami.

 

Obsah

Básně jsou především o citovém požitku. Snažím se útočit na emoce a smysly. Píši volné asociace na témata, která nikdo nevidí - nebo spíše nechce vidět - a snažím se vyvolat otázky. Každá báseň má za sebou příběh. Nějaké tajemství, podle kterého si každý může jednotlivé básně vyložit úplně jinak. Některé básně jsou velmi osobní, jiné zase poukazují na společnost. Ukazují člověka pod slupkou. Emoce, úzkosti, deprese, chvilkové zatmění, ale i radostné chvíle a okouzlení maličkostmi. Snažím se především poukázat na stereotyp a obyčejnost tohoto světa, a že ne každý se s ním dokáže vyrovnat. Existují totiž lidé, kteří hledají v životě víc, než co nám může nabídnout. Pro někoho je útěk poezie a umění, pro jiné alkohol, a pro někoho smrt. I proto jsou básně věnované lidem, kteří nezvládají svůj život.

 

Forma

Co se týče básnických prostředků a rýmů, tak nejsem nějak vyhraněný. Básně jsou především volné asociace. Některé básně jsou napsané volným veršem a jiné zase veršem striktním. Sbírka obsahuje i básně experimentální... zkrátka je dán důraz především na obsah a to, jakým zbůsobem je báseň napsaná jen podtrhuje smysl a příběh za ní ukrytý.

Malé ukázky:

Srdce

 

Samota ovládla moji mysl;

miluji prázdno a temno,

ale srdce moje ne,

srdce ne.

 

Hudba ovládla moji mysl;

miluji tóny a melodii,

ale srdce moje ne,

srdce ne.

 

Láska ovládla moji mysl;

miluji krásu a jemnost,

ale srdce moje ne,

srdce ne.

 

Moje srdce poznalo samotu.

Moje srdce slyšelo hudbu.

Moje srdce zažilo lásku.

 

A ta jej zničila na popel!

 

Žena mého srdce

 

Jsi žena mého srdce

a zároveň nepřítel.

Jsi žena mého srdce

a zároveň ničitel.

 

Miluji tvůj úsměv,

nenávidím tvůj smích.

Miluji tvoje oči,

nenávidím tvoje myšlení.

 

Jsem šťastný,

když tě vidím přicházet.

Ještě šťastnější,

když tě vidím odcházet.

 

Jakmile odejdeš,

otevřu láhev vína.

Chvilku je mi dobře,

potom zase zima.

 

V posteli už ležím sám.

Zítra ti zase zavolám.

Až se budu cítit sám,

tak ti lásko zase... zavolám.

 

Soused

 

Měl jsem soudeda,

ten smetákem do stropu bil.

Dupal jsem,

abych ho ještě více rozzlobil.

 

Jednoho dne,

jeho čas přišel.

Umřel v křesle,

smeták v ruce držel.

 

Všechno co měl,

odkázal mě.

I když mě nenáviděl,

byl jsem to jediné co měl.

 

Přestěhoval jsem se

do jeho bytu.

Slyšel jsem

velké rány z vrchu.

 

 

Popadl jsem smeták

a začak s ťukáním.

Za chvilku se ozvalo

hlasité zadupání.

 

Seděl jsem tam,

naštvaně hleděl.

Jako ten děda,

co taky zemřel.

Závěrem

Doufám, že se rozhodnete projekt podpořit. Budu vděčný za jakoukoli formu pomoci. Cílem je dostat knihu mezi lidi. Děkuji moc.

Jaroslav Vychodil