Autostopem skrze polární Rusko Ostatní

Cílem mého projektu je prostopovat polární část Ruska a navštívit exotické město Vorkuta daleko za polárním kruhem. Město do kterého nevedou žádné cesty a teploty tam v zimě padají až k - 50°C! Čti dál ;).

Jelikož je má kampaň hlavně o autostopu, rád bych se, před tím než ti představím svůj projekt, u této činnosti krátce zastavil. Dobře si pamatuji ten okamžik, kdy jsem poprvé zdvihl palec. Bylo to ve Skotsku s partou přátel. Hlavní motiv ke stopování byla tehdy touha ušetřit peníze. Byli jsme studenti a měli opravdu hluboko do kapsy. Od té doby se spousta věcí změnila. Už nejsem student, hluboko do kapsy mám sice pořád, ale stopování již neberu jako prostředek levného cestování. Je to něco, co mě neskutečně naplňuje a baví. Něco, díky čemuž jsem poznal spoustu zajímavých lidí a míst. A hlavně to je něco, co mi pomáhá objevovat dobré v každém řidiči, který mi zastaví a následně to tak nějak předávat dál. Teda alespoň v to doufám :). 

A právě díky tomu všemu, jsem se před dvěma lety rozhodl uskutečnit sérii stopařských výletů a napsat o nich knihu. Cesta skrze zimní Rusko na Sibiř bude jednou kapitolou mé plánované knihy, která bude mít za úkol hlavně pobavit, protože hodně toho, co mě na cestách potkalo bylo více či méně úsměvné. Odhalí ale i spoustu dobrodružných příběhů, které jsem zažil a také ukáže, že stopovat může kdokoli, kdekoli na světě :).

Aby ale mohla kniha vzniknout, musím cestovat. Něco už mám za sebou. Už mám trochu o čem psát. V Ománu jsem stopoval velbloudy. V Senegalu byl okraden a fyzicky napaden. Pár dnů na to jsem si to s gambijskými dětmi rozdal v mezinárodním fotbalovém utkání. Prohrál jsem. Uprostřed Sahary mi ujel nákladní vlak a já musel stopnout jiný. V Turecku na mě několikrát mířili samopalem. Následně jsem se vydrápal na 5000 kopec. V Izraelu jsem se zase málem a omylem připletl do protivládní demonstrace. Auto mi přejelo nohu. Při zoufalém pokusu něco stopnout jsem zase já přejel auto. Má krosna zavalila a lehce přizabila řidičova psa. Přežil. Uf! Jel jsem s opilými řidiči, se zdrogovanými, se sexuálně aktivními, se sportovními nebo náboženskými fanatiky, s neskutečně užvaněnými lidmi ale i s nemluvkami. Bohužel jsem jel i s otrokářem a jeho otrokem. To nebylo fajn. Jel jsem s prasatama, krávama, velbloudama i želvama. To naopak fajn bylo. Produpl jsem zrezlý spodek auta a šokovaně sledoval pod sebou ubíhající silnici. Autu upadlo kolo. Já vypadl z auta. Pomatená řidička ujela s mým batohem. Proběhl jsem se. V autě jsem nechal mobil. Třikrát. Dostal jsem nejrůznější dárky. Mockrát. Dojel jsem kam jsem chtěl, byl vysazen úplně jinde než jsem chtěl. Smál jsem se na celý svět, ale i se nesnášel za to, že místo postávání u dálnice jsem se raději nerozhodl chytal bronz někde v Thajsku na pláži :). 

Jestli chceš, koukni na krátké video z mé loňské cesty po Africe: Severozápadní Afrika 2019

Snad jsem Tě alespoň trochu zaujal, když jsi dočetl až sem. Konečně nastal čas detailně představit můj plán cesty. Chci stopovat v zimě. V Rusku, v zemi vodky, neomezených možností a příběhů. Kde jinde získat lepší story pro knihu, než právě tam?

Startovat budu začátkem března. Mým hlavním cílem bude město Vorkuta. Asi padesátitisícové město daleko za polárním kruhem u pohoří Ural. Město ve kterém teploty běžně klesají až na - 50°C a kam nevedou žádné cesty, pouze železnice. Údajně by však mělo být možné se do města v zimě dostat pomocí speciálních zimních vozidel, které využívají místní. A přesně toto chci zkusit projet autostopem. Využít pomoc místních a díky tomu poznat jejich kulturu. Jestli se mi to povede, je pro mě v tuto chvíli velkou neznámou. Stejně i to, jak bude vypadat život lidí v tomto téměř odříznutém velkém městě. Musím to zkusit a vše zjistit. Jsem si jistý, že ať to všechno dopadne nebo ne, bude to stát za to a bude to super zimní stopovací jízda plná zážitků. Vyrážet budu pravděpodobně přímo z České republiky, čeká mě tedy kolem 5000km zimního stopování. 

Možná Tě napadá, na co vlastně chci peníze a proč zde zakládám projekt. Autostop je zdarma. Styl mého cestování je tak velice levný. Ano to je. Polární Rusko v březnu je ale bohužel trochu jiná písemka. Bojím se, že mě mohou čekat teploty atakující - 40°C. V tom vážně nechceš stát u silnice a s úsměvem na tváři mávat na auta nebo spát ve stanu u cesty. Se špatným vybavením bys to mohl dát jednou a naposledy. Potřebuji tedy kvalitní a drahé expediční vybavení, které si bohužel ze svého cestovatelského rozpočtu nemohu moc dovolit. To je hlavní důvod, proč jsem se rozhodl zde založit projekt. Druhý důvod je ten, že se každou svou cestou snažím získat pro sebe nějakou novou zkušenost. Pokusit se částečně zafinancovat můj projekt právě skrze Startovač určitě taková zkušenost je. Rád bych Tě tedy chtěl oslovit a požádat o pomoc. Moc si přeji napsat o tom, jak se frčí s místňákama skrze zamrzlé Rusko. Bez tebe to nezvládnu a já věřím, že tahle zimní cesta bude vážně stát za to :). Díky!

Na rovinu - autostop je disciplína u které není nic jisté. Nerad bych se tímto projektem zavazoval k tomu, že dojedu do Vorkuty a nic jiného prostě neexistuje. Rád se během cest nechávám unášet silou okamžiku a možností využít právě naskytlé příležitosti. Mým hlavním cílem je na této polární cestě prožít spoustu zajímavých dobrodružství a poznat místní lidi. Pokud se mi to povede bez omrzlých končetin, tím lépe :). Chci o tom všem následně napsat. Myslím, že cesta do Vorkuty je pro to ta nejlepší příležitost. Ale co když mi 500km od Vorkuty zastaví místní chlapík a pozve mě na čaj do svého opuštěného srubu někde v ledové divočině? To by mohl být začátek super příběhu a možná dokonce lepšího, než toho o posledních 500 kilometrech směr Vorkuta :). Takže chci říct - stopovat se bude, zima, sníh, led bude, super příběh v knize a deníku bude, Vorkuta zřejmě také. Stát se ale může cokoli :).