Ve středu 6. února 2008 jsem si založil na blogu iDnes učet na jmeno Ladislav Větvička. Ještě ten den byl adminama schvaleny. Jmeno Ladislav Větvička jsem použival od roku 1992, kdy sem robil redaktora nově vzniklého, sukromeho radyja Attack, vysilajiciho na Gorolach z Bystřice nad Olzu,
později z Prajzke z Kateřinek.

Tenkrat zme s partyju v radyju zjistili hroznu věc. Přestože bylo dva roky po plyšaku, lidi furt bezmezně věřili všemu, co se ozvalo v eteru. Tenkrat se v Ostravě otviral novy Mekač, to byla tehdy obrovska slava, a my zme ve srandě oznamili, že dalším mistem, kaj bude Mc Donald odevřeny, bude právě Bytřica nad Olzu a že kdo chce, može ku nam do radyja zavolat a hlasit se o robotu. Snad už to je po čtvrt stoleti promlčene a stary majitel Kačer Donald mi to odpusti...

Tenkrat mě chtěli technyci zabit, bo během kratke doby museli stovkam zajemcum vysvětlovat, že odevřeni faširkovny v také ďuře, jakym Bystřica byla, je cypovina. Ale diky tomu vznikla postava redaktora Větvičky, kery važnym hlasem sděloval nesmysly. Našim cilem bylo, aby si lidi uvědomili, že zpravodajstvi v medyjach robi naprosto obyčejni pitomci, chtěli zme, aby si lidi zvykli nevěřit věcam z eteru a přemyšlat o okolonim světě vlastní hlavu. Po paru nadhernych rokach v radyju Attack, kere bylo nadčasove a programem předběhlo dobu, sem odešel do světa obchodu a měl plno jinych starosti než Větvu.

V letě roku 2007 spustil server iDnes svoju blogovaci stranku. Bylo to v suvislosti s přichodem takzvaneho konceptu Web 2.0, kdy se lidi začali sami podilet na tvorbě obsahu webových stranek. Prostě demokracyja v přimem přenosu. Vznikl unykatni prostor, na kery ještě raz budeme nostalgicky vpominat. S užasem sem četl necenzurovane texty Rudy Havlika, Ivo Vašička, Rudy Polaneckého, Štěpana Binka a desítky dalších neotřelých autoru. Nechápal jsem, jak bylo možné, že v prostředi, kdy se pravě začaly utahovat totalitni šruby nastupujici multykulturni ideologie, vzniklo cosik tak svobodného a inspiratyvniho. Byl to taky maly zazrak… Poděkovani patři tehdejšim adminum, keři tento koncept prosadili a udrželi – Honzovi Dvořakovi, Tereze Böhmove, Patriku Bangovi a dalším, jejichž jmena ani neznam, anebo si je nepamatuju...

A tak ve středu 6. února 2008 se po letech objevila opět postava Ladislava Větvičky, aby otestoval, jestli lidi od dob prvních sukromych radyji trochu vyspěli a začali sami přemyšlat. O dva tydny později vyšel první blog, popisujici zažitky z moji první cesty do muslimských zemi – do Maroka.
Kdyby mi někdo tehdy řekl, že budu psat i po deseti rokach, nevěřil bych mu. Tehdy jsem ještě netušil, že psani blogu je droga. A drogy, jak my porubští synci dobře vime, zpusobuju zavislost…

Ladislav Větvička, Užhorod, srpen 2017

PS: Objednavky knižky zatim enem na mojem mailu: ladik.vetva@gmail.com