Země stoletá - nové album Concept Art Orchestra Hudba

Autorem poslední šesté části kolektivní skladby Země stoletá, tedy let 2004 - 2018, je Vítek Křišťan.

“Je to směsice neurčitého, intenzivního, bipolárního a také trochu sarkastického prožitku. Vstoupili jsme do EU, využili výhod spojenectví, které jsme vzápětí začali zpochybňovat. Z pravdy a lásky se stala sprostá slova. Chtěli bychom se vnímat jako sociální, spravedlivý stát, přitom nám vládne kontroverzní a trestně stíhaný businessman. Chtěli bychom žít budoucností, ale stále se utápíme v minulosti. Jsme na jednu stranu svobodní a velkorysí, pozitivní a plni humoru. Na druhou stranu jsme někdy malí, pohodlní, vypočítaví a lhostejní. Využil jsem tedy některé charakteristické motivy předešlých skladeb, abych je proměnil v mozaiku, směsici pocitů, které hýbou naší společností dnes.”

Revoluční a porevoluční léta zhudebnil Tomáš Sýkora.

“Můj hudební pohled je reminiscencí do mého dětství a dospívání. Během několika týdnů se změnilo paradigma české společnosti, všude probíhala euforie z nově nabyté svobody a následná 90. léta byla divoká a nezapomenutelná. Byla to také doba zásadních činů a politických rozhodnutí, které určovaly další směřování této země. Formálně skladba zpracovává 6 dílů, které pomocí spouštěných audio samplů jasně charakterizují zásadní události tohoto období."

Čtvrtou část suity (1968 - 1989) zhudebnil Martin Brunner. Co pro něho znamenalo období normalizace?

“Ustrnutí a rezignaci. Události po roce 1968 uhasily naději na změnu. V kultuře se v jejích oficiálních projevech šíří hnilobný nevkus a v myslích lidí se pak po předchozích obdobích završuje pokřivené přemýšlení a pohled na svět, se kterým se vypořádáváme dodnes, a nejspíš ještě dlouho budeme. Skladbou jsem se snažil vyjádřit tíživý pocit marnosti a bezmoci, obludnost přítomnosti okupačních vojsk, ale také obdivuhodný vzdor odvážných jedinců. Hudebně mě proto napadlo použít motivy dvou písní legendárních Plastic People Of The Universe, skladba je z nich nenápadně celá složená.”

Třetí část suity (1948 - 1968) zhudebnil skladatel a saxofonista Luboš Soukup. 

“Pro toto období je zásadní nástup komunismu. Inspiruji se trezorovým filmem Žert od Jaromila Jireše (román Milana Kundery). Zde jsem si vypůjčil folklórní nápěv písně Ej dolina, dolina a touto melodií jsem otevřel 3. část skladby. Nápěv symbolizuje idealismus a naivitu našeho národa. Rozpor mezi jednoduchou spokojeností části národa a později všudypřítomným strachem určuje tuto skladbu. Náladu kontrastní intelektuální části jsem si vypůjčil z uměleckého filmu Holubice (F. Vláčil, 1960). Závěr skladby je dramatický a symbolizuje příchod vojsk Varšavské smlouvy a nerovný zápas malého národa s ruským gigantem. V trumpetách zazní motivy internacionály a v klarinetech úryvek České státní hymny.”

Druhou část suity (1938 - 1948) - tedy Mnichovskou dohodu a válečná léta zhudebnil trombonista a skladatel Jan Jirucha.

“Mnichovská dohoda z roku 1938, na základě které dopustil západní svět rozbití demokratického Československa, a důsledky této politiky ústupků měly také fatální dopad na budoucnost celé Evropy. Pracoval jsem s úryvkem z Vltavy (Má vlast B. Smetana) a s úryvkem České státní hymny (F. Škroup). Oba tyto motivy jsou v mé skladbě hudebně poničeny a pošlapány.”

První část suity (1918 - 1938) zhudebnila Štěpánka Balcarová. Přečtěte si, co o své skladbě napsala.
“Snažila jsem se vystihnout to, co pro mě osobně ztvárňuje náš první prezident T. G. Masaryk – tedy diplomacii, eleganci, rozvážnost, grácii a klid. Skladba plyne v jednotném lehce swingovaném rytmu a je od začátku do konce poklidná. Hlavní sólista, trumpetista, se jakoby ztrácí a opět vynořuje z prokomponovaných úseků orchestru. Ve skladbě také zaznívají přímo slova T.G.Masaryka – konkrétně část jeho novoročního projevu z roku 1934.”