Chtěl jsem být záchranář a ve svým volnu bodat mečem do lidí
V dalším z rozhovorů bychom Vám rádi představili princeznu Zlatovlásku našeho týmu – Marka Kubáta.
Ahoj Marku, jak by ses čtenářům popsal?
Jsem citlivý muž. (Usrkl polévky, opařil si pusu a začal brečet.)
Výborně. Jak se podílíš na vzniku pohádky Z pekla do pekla?
Mám na starosti choreografii soubojů.
Momentálně se s režisérem hádáme nad konečnýma charakterama jednotlivých postav, protože od toho se bude odvíjet jejich řeč těla a samotný boj. Musím už dopředu myslet na to, že nebude čas na pořádný trénink šermu se všemi herci, takže souboje budou muset vypadat fakt dobře, ale zároveň musí být jednoduchý na naučení.
Chtěl jsi odjakživa být šermířem, nebo jsi jako Endy chtěl být popelář?
Ne. Já jsem chtěl být záchranář. A ve svým volnu bodat mečem do lidí. Ale jenom jako.
A jak jsi tedy začínal? Kdo byl Tvá první oběť?
Sekal jsem pampelišky. A pak jsem se ve 14 letech spolu s nejlepším kamarádem přihlásil do Akademie rytířských umění (A.K.A. neboli Academy of Knight’s Arts) v Českých Budějovicích a navštěvovali jsem hodiny scénického šermu. To nám bylo ale málo, a tak jsme se o víkendech u nás na zahradě ještě řezali železnýma plátama, který jsme našli v tátovo dílně.
Jak jsi se dostal k tomu, že se z Tebe stal instruktor?
Začalo to první velkou zkušeností se scénickým šermem na divadle – hra Robin Hood na Otáčivém hledišti v Krumlově pod vedením Petra Nůska, ředitele Akademie rytířských umění. Byl jsem tak moc šikovný (směje se ironicky), že mě nechtěli pustit šermovat, a tak jsem všem ostatním připravoval, nosil a podával zbraně. Takovej bedňák, ale v šermířským prostředí.
Pak jsem začal jezdit do Brna na víkendové kurzy za Petrem Vytopilem. Stálo mě to spoustu slz, krve a potu, a nakonec se ze mě stal asistent instruktora.
Pak jsem si zažil spoustu skvělých projektů, kde jsem dělal asistenta Petru Nůskovi, šermoval, a dokonce i v jednom představení zpíval v davu na playback! Nakonec jsem v tom Robinu Hoodovi šermoval i se samotnýma hercema, což už je úplnej kariérní vrchol (směje se). Ne, teď vážně - za každou z těch zkušeností jsem nesmírně rád, hodně jsem se tam naučil.
Jak ses dostal k Endymu, našemu režisérovi?
Poznali jsme se právě na tom Otáčku, Endy tam hrál. Začali jsme se kamarádit a společně pracovat na nejrůznějších projektech. Díky Endymu jsem přišel ke svý první choreografii, kterou jsem mu vytvořil pro souboje do snímku Krčma. Dokonce jsem si tam i zahrál!
A bavilo Tě to?
Myslíš hrát ve filmu? Jo a moc! Věřím, že Enďák si pro mě teď šetří nějakou tu velkou roli, protože jsem talent od přírody. Třeba Lucifera, co? Endy? Můžu na něj mrknout skrze rozhovor?
No jasně! Máš nějaký projekt, na který vzpomínáš fakt rád?
Hodně zajímavá věc, která teď vyšla a na který jsem se podílel díky agentuře A.R.G.O., je počítačová hra Kingdom Come: Deliverance. A.R.G.O. bylo přizváno ke spolupráci, dělali jsme motion capture, což byla zase úplně jiná zkušenost, měli jsme takový ty speciální oblečky. To bylo parádní!
S čím vším vlastně umíš bojovat?
Šermuju s kordem, šavlí a, pro vás laiky, s dlouhým mečem. Nepohrdnu ale ani násadou od koštěte, třeba když mě ohrožujou pavouci ve sprše.
Co rád děláš ve volném čase, když zrovna nešermuješ nebo nešermuješ s pavouky?
Mám rád dřevo. Vyrábím nábytek a nějaký bytový doplňky. Postele, komody a tak.
Jo a taky mám motorku! To je hodně důležitý!
Chtěl bys na závěr čtenářům o sobě sdělit nějakou zajímavost?
Jo! Když jsem byl malej, měli jsme doma páva. Ostatní kluci měli psa nebo třeba křečka, ale my měli páva! Zkrátka taková skromná a normální rodinka (pyšně se usmívá, jako ten páv).