Oslava masového vraha reverenda Jonese na ČT Art (a následný popis šňupání z Bible)
Volá mi Papež a oznamuje, že jsme těsně před Vánoci pozvaný do Český televize do pořadu ČT ART. Ptám se, co chtěj a dozvím se, že prej tam máme zahrát osm věcí, něco vyprávět a vzít si sebou hosty. Ok, co za to? Stačí pětadvacet? Ale jo, třeba to někdo uvidí a dozví se o nás pár novejch lidí. Hlavně peníze předem.
Papež říká něco o tom, že to tam nemaj ve zvyku a já mu odpovídám, že si aspoň zvyknou a ať to navalej dopředu – známe lidi z televize. Za chvíli přijde od dramaturgyně pořadu email, ve kterým naříká, že ty prachy nemaj a že to vyplácí Praha.
Navrhuju, ať si teda dojedou pro peníze do Prahy, nebo ať se složej. Nakonec to samozřejmě jde. Potom zas volá, že se dozvěděla o nahatý holce s diskokoulí na hlavě, která tancuje během naší produkce, a jestli by nemohla mít kalhotky.
Odpovím, že nic takovýho se nestane a Diskopíča zůstane nahá. Další den naříká, že se někdo ze štábu bojí, abysme nezkazili ducha Vánoc. Říkám si, že to je dobrej nápad a vzkazuju, že jinej termín nepřipadá v úvahu.
Nakonec je všechno domluvený a my se připravujem na svoje velký vystoupení v Český televizi, který později vejde do historie jako bestiální šňupačka z bible v přímým přenosu.
Začal jsem se teda shánět po nějakých hostech. Zdejší hudební scénu nesleduju, protože jsou to kokoti, ale nakonec jsem si vzpomněl na jednoho mladýho kníráče, kterej říkal, že má kapelu.
Seděli jsme jednou k ránu někde v nonstopu, nic jsme u sebe neměli, a tak jsme vyvolávali Satana, aby nám přivez matroš. Jedný holce jsem během toho nonstopovýho obřadu vyřezal do ruky pentagram.
Satan s matrošem samozřejmě nedorazil. Ale to už moc odbočuju. Tak tenhle kníráč měl skupinu, co se jmenovala Schwarzprior nebo tak nějak.
Řek jsem produkci, že to budou naši hosti a jako dalšího hosta jsem vybral herákový duo The Holy Groovers, na který mě jednou upozornil nebožtík Tomáš Komárek, kterýmu já osobně říkám Svatej Komár, a kterej má podle mě zásluhu na tom, co se pozdějc stalo. Jsem přesvědčenej, že to celý řídil z nějaký nebeský kabiny a psychopaticky se u toho chechtal.
Odjíždíme do Brna narvaným autem a za Prahou s hrůzou zjišťujeme, že máme docela málo matroše. Voláme do Brna a je nám řečeno, že Rejža má dobrý zboží a že mu máme poslat sms, aby s sebou něco vzal.
Píšu teda něco ve stylu: Zdar Rejžo, potřebujem ňákýho Karla.
Za chvíli přichází odpověď: Tady říkáme mouka.
Odepisuju: Tak chceme pár gramů mouky.
Rejža: Jasně. Není problém.
Takže jsme spokojený, že se všechno vyřešilo, a míříme vstříc našemu brněnskýmu dobrodružství. Přijíždíme do Brna a hned ve dveřích se sháníme po škváře, je nám jasný, že jak dostanem prachy, tak je máme v hrsti. Prachy jsme dostali, tak jdem na věc.
Nejdřív sháním Rejžu a chci něco do nosu. Potkávám ho v pasáži nad televizí a dostanu igelitovej sáček.
Ptám se: „Je to dobrý?“
Rejža: „Jasně, já mám dobrou mouku.“
Jdu si to dát a zjišťuju, že to nakopává jako svině. Vyprávím Rejžovi, co všechno bude na programu a chlápek nadšeně hýká, že to bude velká bomba. Tak dobrý, říkám si. To bysme měli.
Před začátkem vysílání se ještě stačíme pohádat s požárníkama kvůli kouření ve studiu. Přichází jejich náčelník, šedivej, asi metr šedesát vysokej trpaslík. Řve na nás, že okamžitě zavolá řediteli, ten že celý vysílání zruší a my nedostaneme zaplaceno.
Od chvíle, kdy mu řeknem, že už jsme zaplaceno dostali, sklopí uši a nosí za námi popelník. Mezitím dorazil Jakub Horák a přines další mouku. Začíná natáčení a my už jsme úplně na plech.
Moderátor, kterej vypadá jak vyděšená krysa, nervózně pomrkává a nám je jasný, že tenhle týpek to dneska vodsere. Skončíme první věc – Véna s kudlou – a moderátor se přiteplale zeptá, jak písnička vznikla.
Posílám ho do píči a začínáme hrát Dobře organizovanou tlupu. Potom si jdem sednout k němu na gauč a já ho pro jistotu posílám do píči ještě několikrát, kdyby tomu náhodou nerozuměl.
Lidi z televizního štábu vypadaj, jak když čekali na konec světa, a ten teď opravdu přišel. Moderátor chce asi říct něco vtipnýho, ale já hbitě vytahuju matroš od starýho dobrýho Rejži a oznamuju, že si dám lajnu z bible.
Dělám čáru, okamžitě přibíhá holka z produkce a snaží se mi ukrást bibli i s lajnou. Naštěstí jsem na takový triky zvyklej od mnohem mazanějších fetek než je vona a zachraňuju aspoň půlgram, kterej okamžitě mocně vyšňupu.
Celá ta sranda končí tím, že tancuju s nahatou Diskopíčou na podiu, hobluju ji zezadu a snažím se hajlovat. Bohužel v hajlování nejsem moc dobrej a na záznamu to potom vypadá, jako když jsem odjížděl na tábor a mával našim z vlaku. Natáčení skončilo, všichni prej byli bílý jako stěny, ale já to tak nevnímal – mně bylo dobře.
Každýho jsem objímal a se všema se kamarádil. Odjeli jsme do Prahy a byli jsme spokojený sami se sebou. Druhej den se začaly dít docela legrační věci. Chytil se toho bulvár, ve všech novinách a na všech serverech se řešilo co jsem šňupal, jak jsem to šňupal a proč jsem to šňupal.
Debilové rozebírali, proč jsem šňupal z bible a proč ne z koránu nebo talmudu, Slováci rovnou napsali, že mě pověsej na lampu a v Japonsku dokonce proběh desetivteřinovej spot o tom, že Češi maj novou vánoční tradici – šňupání z bible.
Rejža se z toho zesral tak, že napsal otevřenej dopis Radě pro televizní a rozhlasový vysílání, kde zdůrazňoval, jak celej pořad odsuzuje a že on rozhodně za nic nemůže – nedivím se mu, volil menší zlo, lepší než kdyby mu vtrhla do bytu zásahová jednotka a našla u něj „mouku“.
Vanesse to rozhodně přihrálo dost novejch svobodomyslnejch příznivců (vždycky si vás najdem) a já jsem vešel do historie týhle země, jako chlápek, co si dovolil (OOHHH MYY GOOD) šňupat z bible v přímým přenosu.
Váš Uzurpátor