Tvůj kamarád z Grónska: ANGATAR! Hudba

Tři mateřské hlasy zpívají vyprávění o tom, jak se z kluka stává muž.

Ten příběh napsal Miloslav Stingl. Ten Čech, jak je indiánem.

O dvanáctiletém Angatarovi a jeho cestě za hranice území, sebeuvědomění, strachu, vůle, víry. 

Kluk v anoraku a svět syrový jako inuitský oběd, něžný jako medvědí kožich, křehký jako sněhová vločka.

 Pro děti a dospělé. 

.Tolik moudrosti, tolik krásy, tolik bělosti všech odstínů, no prostě nedá se to říct. Ledaže by se člověk stal velrybou a zpíval. A mámy velryby zpívaly o všech barvách sněhu, o tom, jak je pro sníh nebezpečný jih, o ženách, co bez ohledu na věk, rodinný stav a snad i pohlaví nosí děcka v kapucích ( u Inuitů můžou být i muži ženami a naopak), o spřeženích a saních a hlavně o tuleních, bez nichž by nebyl příběh.

Velryba se řekne keporkak.

Za jejich zpěvu se přihodilo několik věcí. Staly se autorkami textů a melodií desatera písní. Některé děti jejich i jiných, se ty písně naučily jen tak, mimochodem a taky si je při hraní zpívaly. Některé děti se počůraly, popraly a pokecaly. Občas se některé děti zavíraly do kufru, zatímco jiné lyžovaly v posteli. Taky otevřely všechny skříně a vyházely z nich úplně všechno. Ukázalo se, že oproti Inuitům máme v domech mnohem více věcí. Je to zřejmě proto, že hranaté domy přímo vybízejí k zaplnění skříněmi a ty zase k zaplnění všeličíms. 

Dům se řekne Iglů. Iglů má tvar polokoule, jako slunce, klouzající se po horizontu.

Také cédéčko má tvar slunce, toho, které vyšlo úplně. To naše vyjde patrně chvíli před slunovratem. 

 

Proč o Eskymákovi, který žije někde úplně jinde a úplně jinak než my?

Protože je to Inuita, tedy člověk.

Kdyby se vám někdy stalo, že vám druzí nerozumějí, i když mluvíte docela dobře česky, kdybyste z toho někdy byli unavení nebo se cítili osaměle - tady je pro vás zpráva -

nejste na světě sami.

Někde v dáli žije Angatar, váš kamarád z Grónska.

 

 

Zveme vás k podpoře projektu, během kterého může vzniknout CD, tedy nosič hudby. Aby těch mám, tedy nosiček dětí, nebylo málo, oslovili jsme Evu Horskou z grafického studia Upupaepop, aby to naše CD dárkově zabalila do tulení kůže. Nene. Bude to papír, ale tuleně tam určitě najdete. 

Pak je potřeba písně nahrát a poslat hudbu producentovi, který ji „zmastruje“, tzn.určí, co má být jak hlasitě, v jakém poměru atd. A pak se to všechno vyrobí. A bude to hotové. A to bude stát nejméně 90 000, to je jisté.

Projekt ANGATAR v jistém smyslu navazuje na KRÁLOVNIČKY, které jsme podnikly před třemi lety. Je to sonda do života matek malých dětí, jenž pracují. Všichni jsme nebo jsme byli dětmi a máme nebo jsme měli matky či otce, kteří si svým jedinečným způsobem poradili s naší výchovou, tedy vytvářeli podmínky pro těch pár let našeho útlého dětství, kdy jsme skutečně spolu – já a máma/táta, já a mé děti. A všichni zkoušíme být šťastní. Psát písně a scénáře je krásná práce, pečovat o rodinu jakbysmet. Být mámou, být malým Eskymáckým lovcem, být člověkem. To je výzva!. 

 

Dobrodružství jsme si s Angatarem užily i my. A to nejen během toho, co jsme příběh četly. Ale když jsme se rozhodly vytvořit tento projekt, představení a cdčko. Trvalo to několik let, Evě se během nich narodil druhý syn. Marcela s Vandou chtěly, aby se jmenoval Angatar. Tak je to Jerys. Jeronýmek.  Marcela založila knihkupectví Dlouhá punčocha a Vanda toho udělala tolik v tolika světových jazycích, že je na to tahle stránka krátká.

Na motivy knihy Miloslava Stingla zpívají Marcela Zachovalová, Vanda Marečková, Eva Kratochvílová.