Čím Jonák nejvíc ohromoval? Vzpomíná novinář Josef Klíma
Novinář a scenárista Josef Klíma, který Jonáka znal osobně už od natáčení filmu Nahota na prodej v roce 1992, se pro Seznam Zprávy rozpovídal o tom, čím Ivan ohromoval své okolí.
Klíma Jonáka potkal poprvé v roce 1992, když spolupracoval na scénáři filmu Víta Olmera
Podle Klímy byl Jonák nejvýraznější postavou té první, nejdivočejší éry po listopadu 1989. A zrodil se z několika důvodů. Z vlastní fyzické přítomnosti (masité tělo, afro, bílé obleky), z porevoluční euforie, kdy lidi nadšeně sypali peníze každému, kdo prohlašoval, že bojuje proti komunistům, i z toho, že policie byla po revoluci v pasivitě a z vězení se po Havlově amnestii vyvalilo přes dvacet tisíc lidí, co hledali rychlý výdělek. Jonák se v téhle době pohyboval s naprostou samozřejmostí.
Když se Klíma Jonáka ptal, jestli mu nevadí, že ho lidi berou jako mafiána: „Já mafián rozhodně nejsem. Mám nudný život. Pět hodin denně koukám na striptýz, pak si skočím do bazénu, co máme tady na střeše, spočítám tržbu a jedu domů." Tím bazénem na střeše Discolandu se Klíma vrátil i v textu. Stejně jako tím, jak Jonák argumentoval, že distribuce videokazet za komunistů byla vlastně politická práce, protože šířil filmy, co oficiálně nesměly do kin. Klíma si u toho v duchu říkal, v jakém asi poměru byly v té černé distribuci trezorové filmy vůči pornu.
Více se o fungování Discolandu i o životě Ivana Jonáka dozvíte v knize
Děkuju všem, kdo kampaň podporujete. Pomůžete i tak, že budete sdílet kampaň na Facebooku, X-Twitteru a dalších sítích.
S úctou, Ivan.
