Doktor Cvach. Občas na něj vzpomenu
Ivan Jonák občas vzpomene na herce Josefa Vinkláře, známého jako Doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města.
Rozepsal se o něm v první knize Sex, Disco, Revoluce!
Jak jsem tenkrát taxikařil u Slovanského domu, zajížděl jsem k jedinému ze dvou tehdy povolených nonstopů v Praze, k Berjozce. Nebyl tam sice žádný program, ale dalo se tam chlastat. Zájemců o chlast bylo také dost, takže bylo zapotřebí i vyhazovačů. Na jedné směně byl Venca Duben, kovář z ČKD, obrovský chlap s neskutečnou silou a rozený rváč, něco jak Bud Spencer. Bratr Standa Duben dělal vyhazovače v Repré na diskotéce ve sklepě, také chlap jako hora.
Do Berjozky chodilo spousta známých. Často Bolek Polívka se svojí Chantal, ale tehdy nebyla vůbec tak známá jako dnes. Také často Veronika Jeníková, známá jako Evička-tričko z filmu Bony a klid. Ta lovila hlavně mladé zajíčky. Bolek zase byl nejmilejší partner pro Vencu Dubna, ten si s ním a Chantal povídal hodiny a hodiny. Známí herci vnášeli do Berjozky atmosféru filmů, ve kterých hráli. Sice neměli žádný děj bez filmu, ale ožrali se a byla s nimi legrace. Malíř králíků Boba a Bobka Jiránek mi věčně dlužil pade.
Nejradši z těch, kdo chodili do Berjozky, jsem měl Pepu Vinkláře neboli doktora Cvacha ze seriálu Nemocnice na kraji města.
Přiřítil se do Berjozky se Zdeňkem Srstkou a měli oba plné sajtny, jak říkával s oblibou lidový filozof a vyhazovač Venca Duben o opilcích, kteří už měli dost. Doktor Cvach mě zajímal, je-li to větší hajzl než v Nemocnici, nebo jen role. Bylo mi dáno se právě s ním lépe seznámit.
Zůstal do zavíračky v pět hodin, kdy se nonstop zavíral pro úklid a předání směny, a chtěl taxíka, ale peníze měl doma, jak tvrdil. Nikdo z taxikářů věrných heslu ukázaná platí, kecy jsou na hovno, což bylo i oblíbené další rčení Vency Dubna, ale nijak nechtěli riskovat sliby opilce. Já ale příjemně obtěžkán tisíci v kasírce džínové bundy z tržby toho dne na dveřích jsem byl ochoten to riskovat, bude-li ochoten doktor Cvach přijmout služby černého taxikáře.
Pochopitelně byl, protože také nebyl zrovna ve stavu na špacír po Praze, nadraný z obláčků, jak se říkalo oblíbenému pití té doby, vodce s džusem z pomerančů v poměru jedna ku jedné, neboli obláček. Pepa Vinklář se ten den už napolykal tolika obláčků, že tolik neviděl snad ani Pánbůh, a ten prý na obláčcích rád sedává. Ke Cvachovi se mi do auta přidal ještě herec Zdeněk Srstka.
Už cestou Revoluční ulicí legendy Pepa Vinklář i Srstka byli vykloněni půlkou těla z okének mojí báječné Škody 100 a řvali na šokované ženy spěchající tou dobou do práce dokola větu: „Čau holky, pojďte sem a pojeďte s náma!“
No prostě legendy českého herectví, to se hned pozná! A kdo by neznal v době, kdy se národ duševně ukájel při sledování tehdejšího kultovního šlágru Nemocnice na kraji města, Pepu Vinkláře a jeho nesmrtelnou postavu doktora Cvacha, což Pepa nenáviděl, když ho všichni ztotožňovali právě s touto postavou a říkali mu pane Cvachu.
Pan Vinklář do Discolandu nikdy nepřišel, takže v nové knize
Děkuju všem, kdo kampaň podporujete.
S úctou, Ivan.
