Punkerova šedesátka Hudba

 Přispějte na zdařilý průběh akce!

 

Když se dožije punker šedesáti let, nebývá to tak obvyklé, stačí jen pár kaček, a večírek může proběhnout.

 

     Jednou uprostřed noci, v kempu v malé oprýskané chajdě, se mi stalo, že jsem dostal jakési zření, a to zření že provázelo mírné brnění, jako když se ti odkrví noha nebo ruka při křeči. První, co se mi v té chvíli mihlo hlavou, bylo slůvko “už”. 

     Už?

     Vzápětí se mi tam mihlo další slůvko: “Blbost”!

     Magda oddychovala na protějším lůžku, zřejmě se jí už podařilo usnout. Přece ji nebudu budit?

     Ne, skutečně ještě neumírám!

     Ale pozornost a zření, provázené brněním pravé ruky a pravé nohy, nezmizelo ani po několika minutách. Ležel jsem na levém boku a chtěl jsem se pokusit alespoň se posadit. 

     Kupodivu se mi to podařilo. Ale dál jsem se neodvážil. Seděl jsem tam s vytřeštěnýma očima, vnímal jsem Magdin dech i svoje brnění, noční kemp za pootevřeným okénkem chajdy pokojně hučel do ticha…

     Nakonec jsem ale musel vstát a dojít si za chatu do křoví, mimo dohled šátravé lampy od závory u vjezdu do kempu, vyprázdnit močový měchýř. Úleva se dostavila okamžitě. 

     Brnění však neodeznělo. Nepříjemné myšlenky se znovu rozkmitaly a zastesklo se mi po Magdě. Podlaha chaty pod mým opatrným našlapováním opět lehce zavrzala, Magda se ve spánku otočila na záda a vypustila z úst mírné zachrčení…

     Asi jsem si jen přeležel levou půlku těla, mírnil jsem nepříjemné těkání myšlenek. Pokusím se znovu usnout, to by mohlo zabrat. 

     Což se mi podařilo až těsně nad ránem. Magda mě vzbudila hlasitým kočičím zavrněním, a pak taky paprsek slunce, co se k nám od východu protáhl přivřeným okénkem chajdy.

     Hepčí!

     Polechtalo mě to a posadil jsem se na posteli.

     Teprve pak jsem si vzpomněl na to, co se událo v noci. Lehce mě ještě zabrnělo v noze, ale byla to už jen taková ozvěna, vzdálená upomínka na jasnozřivé noční vědomí smrtelnosti.

     Něco jsem směrem k Magdě zablekotal, nebylo to moc souvislé ani pochopitelné.

     Co že jsi to říkal?

     No že nevím, co to bylo za zážitek, ale že to bylo tak zřetelný a nepominutelný, že mě z toho ještě teď trochu brní pravá půlka těla. Už ne teda tolik, spíš jen jako z dálky… jako by se ve mně zapnul plynovej hořák, takovej ten věčnej… 

     Neprodělals mrtvičku?

     Neděs mě… to bych přece aspoň na chvíli jako ochrnul, ne? Magda jen nahlas vyslovila pár mých nočních strachů a strašáků, pár mých neodbytných domněnek. Ale kdyby se mi stalo něco takovýho, určitě bych teď z toho měl nějaký následky, ne? 

     Pomalu jsem vstal a otevřel dveře chaty. Pár čiloušů s ručníky přehozenými přes rameno proběhlo okolo směrem k umývárně. 

     Projdu se a uvidím, pronesl jsem k Magdě. Sáhl jsem pro na verandě se od večera sušící ručník a zamířil jsem taky k umývárně. Proud studené vody mě probral, zafrkal jsem do umyvadla. Frrr, cáky cák, žbluňk. 

     Co se to vlastně stalo? Nějaký upozornění… nebo co to bylo?

     Ještě když jsme vycházeli z kampu, nemohl jsem na to nemyslet…