Rozjeto
Kampaň se nám rozjela a jede. Přinášíme Vám první ukázku.
Děkujeme dosavadním přispěvatelům za již skoro dosažených 20% a začneme první novinkou a tou bude ukázka z povídky Zuzky Martínkové - Remington
Nejprve něco o autorce.
Ingredience: Zuzana Martínková
24 let
studentka Univerzity Pardubice
amatérská výtvarnice
tombolový gambler
milovnice komiksů
požitkář
Postup: Jsem spokojená a šťastná a proto už jsem rok nic nového nenapsala. A na psaní pro radost jsem (zatím) moc líná. Kvůli filmu, komiksu a audioknize již knihy tolik nežeru. Jen sem tam nějakou tu brožurku v trojobalu.
Podávání: Nejlépe po ránu s medem a čajem, popř. s kávou a půlkou Mozartovy koule.
Ukázka z povídky Remington (konec první části)
Karel Bernstein koupil sobě psací stroj a teď se dívá, jak mu pěkně zabírá většinu stolu. Jde do kuchyně, postaví na čaj, ale dostane se k němu až voda vychladne, protože se mezitím vrátí před svůj nový kousek a dívá se na něj, na jeho černý lak, na vybledlý nápis a zbrázděný válec a je rád, že ho nenechal zapomnění a až teď si jde opravdu uvařit ten čaj.
Karel Bernstein koupil sobě psací stroj, protože si myslel, že bude šťastný. Ale ve stroji není štěstí. Ale je, štěstí je tam, kde ho vidíme, kolego. I v neživém stroji? Zejména tam. To je smutné. No, to mě mrzí, měl to být veselý příběh. Vždyť se dvakrát nic nestalo, vlastně skoro nic, jen si jeden člověk koupil starý psací stroj. Měl to být takový experiment. Já pořád čekám na pointu. Karel Bernstein koupil sobě psací stroj a byl šťastný. A proč si nekoupil třeba... Protože chtěl ten psací stroj!