Saturninova obývací loď - crowfunding kampaň

Novinky - Saturninova obývací loď

Jsme spolek nadšenců. Tvoříme knihy. Obracíme se k nadšencům mezi čtenáři. Hledáme přímou cestu knih k lidem. A naopak.

Knihy

Prokletí

Měření sil milovníků villonské balady Prokletí Obrázek

Zjistili jsme, že Villon přirostl k srdci mnohým. Vyhlašujeme tedy básnické klání - jev za Villonových časů dost běžný. 

Prosíme všechny milovníky Villonových básní a poezie vůbec, aby nám zaslali (na saturninovaobyvacilod@gmail.com) svou báseň na téma PROKLETÍ; nezáleží na tom, z které strany se tématu chopíte, jedinou podmínkou je dodržení formy - villonské balady. 

Saturninova obývací loď  sestaví porotu, Vaše díla vyhodnotí a vítěze i jeho báseň zveřejní. 

Ten zároveň získá cenu v podobě přístupu ke všem našim bonusovým materiálům zveřejňovaným v sekci Palubní deníky.

Napište báseň a podpořte tak knížky!

 

 

Villon byl nejen básník prokletý se vším všudy, byl zároveň mistrem formy Balady Villonovy a vůbec Obrázek

Kouzlu Villonových balad propadli svého času Vrchlický i Nezval; a to dokonce natolik, že převzali formu a dodali vlastní obsah. Hořké balady Roberta Davida jsou Nezvalovým vyznáním prokletému básnictví. 

Ostatně - studentská léta někerých našich lodníků jsou villonskými baladami rovněž orámována. Ta forma je prostě strhující!

Poptali jsme se, zda by o balady - villonské i Villonovy - někdo stál. Vypadá to, že tenhle divoký básník se dotkl mnoha srdcí. Pokusíme se ho tedy osvěžit těm, již jeho kouzlu už propadli, a přiblížit těm, kdo dosud neměli tu čest. 

Na našich webových stránkách najdou naši podporovatelé sekci Palubní deníky a v ní stránku Hořké lodní balady, tam uveřejníme několik překladů a několik vlastních balad. 

Vytvořili jsme i nové dvě odměny, jejichž zakoupením získáte do této sekce přístup nebo balady získáte v PDF (už teď jich pár takových máme, mrkněte se). Pokud Saturninovu obývací loď podporujete jinak než finančně, například doporučením nebo sledováním naší činnosti, také nepřijdete zkrátka. I na webu i na FB stránce samozřejmě zveřejníme ukázky a možná - také k poctě Villonovi, v jehož časech to byla běžná praxe - i básnické klání na dané téma.

Rádi bychom oprášili slávu prokletých básníků. Ne nadarmo jsou jim, beatníkům nebo veronským milencům nakloněni mladí. Jim chceme usnadnit cestu. A nám, narozeným jaksi dříve, nalít vřelé krve do žil. Cílem je tedy knížka. Ale o tom až později, budete-li o prokleté stát...

Abychom Vás trochu navnadili. Zóna a Sir Gawain - ukázky Obrázek

Zóna (100 + 1 rok česky)

Báseň "Zone" Guillauma Apollinaira je oslavou nadějí vkládaných básníkem do nadcházejícího dvacátého století (vznikla 1912). První překlad Karla Čapka (Pásmo, 1919) se nese v témže duchu... Jazyk se ale mění, a tak jsem se rozhodla svou verzi překladu nazvat "Zóna" ve smyslu mentálním i geografickém.

Od prvního Čapkova překladu až k naší Zóně uplynulo celé století. Století plus jeden rok.

Sir Gawain a zelený rytíř

První český překlad artušovské legendy z konce XIV. století, jež posloužila J. R. R. Tolkienovi jako předobraz žánru fantasy. Do češtiny je převedena v dobovém aliteračním verši. - recenze-

Ještě k Zóně - vyzyvatelé Karla Čapka (ukázky)

Za těch 100 + 1 let nás Karla Čapka k čestnému souboji o překladatelský vavřín vyzvalo pět. Na poli uměleckého překladu nejspíš není vítězů ani poražených, protože každého čtenáře potěší a zaujme trochu něco jiného a recept na univerzálně úspěšný překlad poezie naštěstí neexistuje. Ale pokochejte se!

Pasáž z Apollinairova originálu (1912):

"Tu es dans le jardin d’une auberge aux environs de Prague
Tu te sens tout heureux une rose est sur la table
Et tu observes au lieux d’écrire ton conte en prose
La cétoine qui dort dans le cœur de la rose

Épouvanté tu te vois dessiné dans les agates de Saint-Vit
Tu étais triste à mourir le jour où tu t’y vis
Tu ressembles au Lazare affolé par le jour
Les aiguilles de l’horloge du quartier juif vont à rebours
Et tu recules aussi dans ta vie lentement
En montant au Hradchin et le soir en écoutant
Dans les tavernes chanter des chansons tchèques"

--- 

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy
Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali
A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu

V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti
A ty couváš ve vlastním životě pomalu
Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru
Jak v hospodách české písně zpívají

(Karel Čapek 1919)

---

V zahradní restauraci jsi na samém prahu Prahy
Cítíš se růží na stole dočista šťastný záhy
A místo abys psal svou báseň v próze ach ty líná kůže
Zlatohlávka si prohlížíš, jak spí na srdci růže

Svou podobu ve svatovítských achátech poznáváš s úděsem
Byls na smrt smutný v den kdy spatřit přišel jsi je sem
Lazaru podobáš se tápaje ven poté ve zmatku
Rafie na hodinách v čtvrti židovské jdou pozpátku
A i ty couváš do života nazpět pomalu
Stoupaje na Hradčany večerem zatímco z lokálů
Se české písně nesou k tvému sluchu

(Petr Kopta 1978)

---

Jsi v zahradní restauraci v Praze
Na stole kvete růže cítíš se bezmála blaze
Odkládáš povídku již měl bys napsat asi
A zevluješ na broučka jak v růži cizopasí

Až toho dne u svatého Víta v jistém ametystu
Spatříš k smrti vyděšen svou příliš věrnou bystu
Jsi podoben Lazaru marně vzdoruješ světu
Pozpátku točí se rafije hodin v ghettu
Tak i ty brodíš se životem zpátky
Pomalu stoupáš k Hradu večer je sladký
Slyšíš jak v hospodách české písně zpívají

(Karel Sýs 1986)

---

Jsi v zahradě hostince nedaleko Prahy
Cítíš se výborně na stůl růži ti dali
A místo abys psal svou další povídku
Pozoruješ mandelinku spící v růžovém kalichu

V achátech Svatého Víta tě vyděsila vlastní tvář
Na smrt jsi smutný byl z toho jak vypadáš
Lazaru podoben jenž děsí se dne
Ručičky hodin v židovské čtvrti jdou opačně
A také ty vracíš se zvolna nazpátek
Když stoupáš k Hradčanům a večer z hospůdek
Slyšíš jak české písně tu zpívají

(Gustav Francl 2001)

---

Usedáš v zahradní hospodě v stráních Prahy
Máš dopsat povídku rád se vzdáváš té snahy
Na stole růži máš a šťastně lenošíš
z rudého okvětí zlatohlávek leze výš a výš

V achátech svatého Víta zděšen poznáváš sebe
Jak jsi na smrt smutný rozpadá se ti nebe
Hodiny nazpět jdou a ty se podobáš Lazaru
Pozpátku couváš z židovské čtvrti pomalu
Tak couváš v svém životě do věčnosti
Stoupaje k Hradčanům večer cítíš ostych
když z české hospody píseň tak teskně zní

(Petr Skarlant 2011)

---

(Anna Valentová 2020)